Odpovědět na otázku, kde se Martin Navrátil momentálně nachází, je pro ty, kdo ho znají, téměř nemožné. Může totiž právě lézt k základnímu kempu K2, plout po řece Kongo nebo objevovat zvyky místního obyvatelstva v Afghánistánu. Dnes si však tento výjimečný cestovatel a dobrodruh, který již prošel 167 zemí, dal krátkou přestávku od boje s nepřízní počasí na Kamčatce, aby nás svým povídáním zavedl na divokou a krásnou cestu kolem světa.
Těm, kterým jméno Martin Navrátil moc neřekne, stačí letmý pohled na jeho FB profil či web Travelistan.sk a ihned pochopí, že se nejedná jen tak o obyčejného cestovatele. Zatímco pro nás, běžné lidi, znamená cestování převážně letní dovolenou u moře a za exotiku považujeme už i návštěvu maledivského resortu, Martinovo cestování je úplně jiný level. Jeho zážitky vás ohromí, místy až šokují, téměř jako ty nejdobrodružnější hollywoodské filmy. Nakonec, posuďte sami ...
"Když cestuji já, tak za tím vždy musí být příběh. Země si mě musí k sobě něčím zavolat. Například v životě jsem nebyl ve Švýcarsku, ale byl jsem čtyřikrát v Afghánistánu."
\"Na Evropě miluji zejména historická města a cestuji tady, když si potřebuji odpočinout od světa. Dobrým příkladem je Pobaltí. Hlavní město Estonska Tallinn je skrytý zázrak. Mám rád i Skandinávii. V Evropě se dá najít tolik krásných věcí, že se někdy dokonce ptám sám sebe proč vůbec tolik cestuji.
\"S tím jsou zároveň spojeny v mnoha případech i neopodstatněné obavy. Mnoho lidí se bojí jít, například, do Afriky kam já cestuji hodně a často. Bojí se například nemocí, i když ani nevědí, jaké konkrétní nemoci v Africe jsou. Se zkušenostmi se však naučíte rozlišovat, čeho se třeba bát a čeho ne."
Země si vás musí k sobě sama zavolat
Poprvé jsem vycestoval až v sedmnácti po socialismu.
„Když mi bylo dvacet, studoval jsem historii a postupně jsem zjistil, že nechci o věcech jen číst, ale skutečně je i vidět na vlastní oči. Tehdy se otevřela cesta směrem do Sýrie a Jordánska. Od té doby mi svět cestování tak zachutnal, až jsem se stal průvodcem v cestovní agentuře, kde jsem nejen doprovázel.
"Cesty jsem však chtěl vždy nejen vymýšlet, ale je i stále posouvat někam dál. Proto jsem se před třemi lety dal na vlastní dráhu jako poradce cestování”, popisuje Martin ve stručnosti svou cestu, která ho odvádí deset měsíců v roce za hranice Slovenska."
To, co se však mnozí snaží pochopit, není jak, ale proč někdo začne cestovat často i do neprobádaných oblastí, kam lidská noha vkročí jen sporadicky.
"Těžko se na to, z našeho pohledu, dnes odpovídá. Třeba se na to dívat z kontextu devadesátých let. Tehdy byla exotika už jen vůbec přejít přes hranice nebo jet autobusem do Paříže, natož letět do New Yorku. Proto, jak jsem více a více cestoval, moje hranice exotiky se postupně posouvaly."
"Nejdřív jsem byl zvědavý, co je v tom Rakousku, poté co je za Rakouskem, Tureckem a tak dále. Pak se to člověku tak zalíbí, že postupně začnete vyhledávat další a další destinace, které vás něčím lákají."
Základ je najít důvod, proč cestovat do dané země."Spousta lidí cestuje, aniž by věděli kam jdou, jen proto, že našli řekněme levnou letenku. Nejlepší se však země poznává, pokud člověk o ní něco ví. Nemusí to být nutně jen její historie. Zemi můžete poznávat přes jídlo nebo místní zvyky," vzpomíná Martin a zároveň hned v úvodu nabízí jeden ze svých.
Miluji země, které si zachovávají svou jedinečnost
Člověk, který viděl takové množství neobvyklých zemí jako Martin, patří zřejmě k jedněm z nejpovolanějších, aby zhodnotil či řekl, kde je opravdu krásné. Dá se ovšem vůbec vybrat z toho množství jedna oblíbená destinace? \"Moje nejoblíbenější místo se mění každý den, záleží na mé nálady. Nicméně celkově se velmi rád vracím do Afriky. Je totiž velmi náročná na cestování, těžko se tam hledají zážitky a za těmi zážitky je třeba hodně cestovat. Paradoxně je to extrémně drahý kontinent i přesto, že je lidé chudý. my, ale žijí svůj život až neuvěřitelně bezprostředně.“ "Také miluji země, které si dokážou i přes jednadvacáté století uchovat svou kulturní jedinečnost. Například, Čína si pod nánosem absolutního moderna, zachovává své kulturní zvyky. Když čtete knihu Marca Pola Milión a pak cestujete po Číně, tak zažíváte přesně to. místech říct nedá.” K nejsilnějším Martinovým zážitkům však podle jeho slov patří cesty, které jsou z kategorie těch nejnáročnějších.
Nehledám vždy extrémy. Teď jsem byl například v jižní Indii a to byl příjemný aktivní relax."Nejblíže jdu do Pákistánu do základního kempu K2 a neskutečně se těším na to, že nebudu držet mobil v ruce a nezapnu dva týdny počítač."
Pokud si myslíte, že už neexistují místa, kde by Martin nebyl, není tomu tak. On si vždy najde nové výzvy.
\"Chci velmi přejít západní Afriku z Nigérie do Mauritánie a spojit to s africkými festivaly tance, které jsou specifické různými šamanskými rituály. Je úžasné sledovat místní kultury, jak vyjadřují samy sebe. Také s kamarádem plánujeme cestu z Kolumbie do Brazílie přes prales, ale to je ještě.
Z vyprávění by se mohlo zdát, že Martin na „starý kontinent“ trochu zanevírá, opak je však pravdou.
Plánování znamená být připraven
Martin, bez ohledu na to, zda jste začínající nebo zkušený cestovatel, radí odhadnout správně své síly a zkušenosti. Jinak si cestu neužijete.Živím se plánováním cest, ale často nemá člověk dostatek informací, aby vše dostatečně naplánoval."Tehdy máš jen velmi málo času, musíš přemýšlet, co všechno se může pokazit. Při přípravě na cestu napříč Kongem, například, jsme nenašli na internetu nic kromě kontaktu na jednoho Němce, který cestu nedokončil. A ten Němec - Hans - mi řekl nejlepší radu. Afrika je nepředvídatelná. Například, přijdete do příjezdu řád však neexistuje. Loď může odjet dnes, zítra nebo i za pět či šest dní, nikdy není nic jisté.“
\"Pokud někdo začíná cestovat, tak ať nejdříve jde do končin jako, například, jihovýchodní Asie, kde se snadno naučí, jaké je to cestovat sám, zažije první exotiku, ale neztratí se. Je to stejné, jako se řízením, člověk který si udělá řidičák, nemůže hned řídit formuli. něco procestovaného. I já, kdybych šel na svou první cestu do Afghánistánu, tak se mi cestování určitě znechutí, neboť tam je člověk odkázán vysloveně jen sám na sebe.
Do New Yorku přece člověk nepůjde oblečený, jako kdyby slezl z hory. Na Kamčatce byste zase v saku moc dlouho nevydrželi.
dodává Martin s úsměvem.
Zdroj fotografií: Soukromý archiv M. Navrátila a Alain Delon Fashion