Je herec, ale je i truhlář. V divadle stojí na jevišti před desítkami diváků, v dílně tráví většinu času sám. Rád při práci přemýšlí a kreativně tvoří, ale důležitý je pro něj i kontakt, dotek s materiálem při výrobě. Své světy rád propojuje a stejně zaníceně umí povídat o obou z nich. Atmosféra při práci je pro něj velmi důležitá a odráží se i na jejím výsledku. Tomáš Stopa, tvář naší aktuální kolekce podzim/zima .
Začátky jeho umělecké činnosti musíme hledat ještě na základní škole, kdy se věnoval ochotnickému divadlu, recitoval a dosahoval úspěchy na Hviezdoslavově Kubíně. \"Na střední jsem studoval mechatroniku, a i když mě to velmi bavilo, věděl jsem, že chci jít uměleckou cestou, tak jsem ve studiu pokračoval na VŠMU,\" říká Tomáš. "Hodně mi to dalo, měl jsem super pedagogy, kteří mi předali skvělé základy. Ale myslím si, že až po studiu si herec otevře oči a začne nabírat zkušenosti, na jejichž základě se nějak formuje."
Na konci studia si může absolvent velmi rychle uvědomit, že je zde možnost, že herectví dělat nebude. Málo příležitostí a nedostatek volných míst v divadlech. "Když jsem to vzal v úvahu, uvolnilo mě to. Už během školy jsem dělal "lokačního" manažera, sháněl jsem prostory na filmovačky. To jsem po škole dělal rok, ale pořád jsem hrál, byl jsem na volné noze. Potom mě oslovili z Divadla Andreje Bagara v Nitře, kde jsem se stal stálým členem.“
V bytě si sám dělal také parkety, kuchyni, dveře a nábytek. To, co ušetřil za práci, pak investoval do strojů. \"Vždy to tak dělám, část zakázky investuji do strojů a nástrojů, aby byl výsledek nejblíže lepší, přesněji zpracovaný a kvalitnější ... Jen je to nekonečný příběh. Začínám chápat ženy, které si stále kupují nové boty či kabelky, \"směje se. „Ale zase, já si to sám před sebou omlouvám, že vím, co mi to nářadí nebo stroj vydělá.“
Je samouk a rád se učí na vlastních chybách, zkouší a hledá své limity.
Pracuje pod svojí značkou Stopa Woodwork a zákazníci se k němu nejčastěji dostanou přes doporučení. \"Většinou dělám pro kolegy, kamarády, známé. Ten přijde na návštěvu k tomu, vidí něco, zeptá se, a už to jde. Pak jsou tací, kteří momentálně nic nepotřebují, ale fandí mi, a ozvou se, když je to pro ně aktuální. A to je pro mě super pocit, že jsem v tom povědomí, zejména v uměleckém světě. u tebe dělat nábytek.' To se super poslouchá.“
Rád tvoří designové věci. Nápad si nakreslí, udělá maketu a vytvoří vzorek. „Pokud se má něco dělat v sérii 10 – 15 ks, vytvářím vzorky, aby si to ten zákazník nejen představil, ale také chytil a řekl si ,Tak tohle chci!' Dávám si na nich záležet. Už se mi stalo, že měli objednaných 15 kusů a zvýšili to na 20 poté, co viděli a drželi vzorek.“
V divadle
Tomáš se často noří do svých postav, chce je nasát, dát do nich svůj vklad, vlastní vizi. \"Na vysoké škole jsem hrál postavu, která trpěla několika psychickými diagnózami, a proto bylo třeba udělat si komplexní psychologickou analýzu a pomohlo mi to - (koneckonců, tak nás to i učili.) Rád se v tom vrtám. Někdy na to není čas, pokud jde o menší postavu, nebo režim mít i pracuje ni nejlépe jak vím.“
Cokoli dělám, jde mi o pravdu. Aby divák dokázal uvěřit, napojit se na tu postavu, abych já jako herec empaticky s ní žil. A když cítím, že tam není ta „pravda“, že je to příliš „technické“, snažím se změnit to.Více než postava, kterou hraje, je pro něho důležitý tým, kolegové, hra. \"Každý může mít svou vizi, ta moje se v konečném důsledku podřizuje režisérové, ale i když něco není úplně podle mých představ, tak se snažím najít si v každé hře alespoň něco, proč se na to představení těším. To mi poradil jednou můj pedagog a úplně super to funguje. Klidně to může být i jen jeden moment z trojhodinového si pak užívám.“
Před kamerou
S hraním v seriálech či filmech má Tomáš méně zkušeností než s divadelním herectvím, ale už zanedlouho ho uvidíme v zajímavém slovenském seriálu, který se natáčel v Turecku.
„Dlouho jsem herectví mimo jeviště „odkládal“, ani nevím proč. Letos se mi to trochu víc otevřelo a přišel jsem tomu na chuť. Ale zase je to asi těmi lidmi, se kterými jsem spolupracoval. Ta atmosféra, lidé, kteří se tam setkali, mi zpříjemnili práci. Točení v Istanbulu bylo exotické pro nás, ale také pro tureckou část týmu. Jejich produkce měla poněkud jiný styl práce, a bylo to velmi příjemné, a zajímavé, myslím, pro obě strany. Když mám kolem sebe příjemné lidi, na pěkném místě s dobrým jídlem, ani to nevnímám jako práci. To je takový můj základ, pokud nevnímám práci jako práci, tehdy je dobře.“
Pro mě není důležité, na čem pracuji, ale s kým pracuji, jaká je atmosféra, jak se cítím při práci. Protože je vidět i na tom jevišti, inscenace ve finále odráží to, jak byl tvůrčí proces a zkušební období.
Práce se dřevem
První dotek s manuální prací musíme u Tomáše opět hledat v jeho dětství. "Za svou dovednost vděčím svému dědečkovi. Od dětství jsem s ním dělal s bruskou, s ruční pilou, na soustruzích, svařování... Měl se mnou obrovskou trpělivost, vysvětloval mi všechno a mohl jsem zkoušet do té doby, než mi to nešlo. A pak is dřevem. truhlářství, která už asi i zanikla.“
Během vysoké školy se mu líbily dřevěné motýlky a rozhodl se, že si jednoho sám vyrobí. V jeho okolí začala být po takových motýlcích poptávka, a tak vymýšlel, tvořil a šil. \"Pro mě to byl odpočinek. Nějaký čas jsem tedy takové drobnosti prodával kolegům a známým. Jednomu pedagogovi jsem ale vyráběl i stůl. A pak jsem si koupil byt a začal jsem si postupně všechno dělat sám, dodnes není dokončen, \"říká Tomáš, ale pokládá to za výhodu. „Dělám si ho postupně, protože nemám čas, ale postupně se s ním sžívám, věci přibývají a já mám pocit, že jsem pořád v novém.“
V truhlářské dílně
Tomášova první dílna byla malá místnost se stolem a jednou pilou. "Teď už mám větší prostor, ale stále relativně malý, ale vyhovuje mi. I jsem přemýšlel, že bych to zvětšil a někoho zaměstnal, ale já mám v podstatě rád ten koncentrovaný prostor, i to, že jsem tam sám. V mé malé dílně se dějí někdy velké věci."
Tomášova záliba ve vaření a v kvalitním jídle se překlopila i do jeho truhlářského světa. "Měl jsem možnost designovat servírovací doplňky pro restauraci Eck. Šéfkuchař Daniel Tilinger mi nechal volnou ruku a já jim vymýšlím různé věci, v poslední době možná i nad rámec toho, co aktuálně potřebují. Inspiruje mě i to, když u nich sedím na večeři, pozoruji je při práci... jakou umí v daný večer zákazníkovi nabídnout. A asi hlavně cíl být stále lepší v tom, co dělají. Například jsem pro ně dělal servírovací vozíky na sýry, alkohol, servírovací podnosy a jiné drobnosti,“ popisuje.
Důraz na detaily
Baví mě spoustu věcí, které dělám. A nehodnotím je podle velikosti. Rád bych se časem vrátil k menším věcem. Upustil od elektrického nářadí a začal používat pouze hoblík a dláto. Možná v důchodu budu dělat výhradně ručně vyráběný topkový nábytek.
Hobby
Příležitost vyzkoušet si to před fotoaparátem svého hereckého kolegy Richarda Autnera ho potěšila, i když se necítí jako model. "Byla to skvělá zkušenost, budu na to velmi rád vzpomínat. Alain Delon jsem bral jako obrovskou firmu, která má tisíce zaměstnanců, velkovýroba, kde se bude všechno dlouho schvalovat, celé to bude trvat, a bude to nuda. Nakonec to bylo celé komorní a super. S Rišem jsme si povídali a on cva. od školy vždy udělal nejlepší fotky) Jde z nich příjemná atmosféra, která tam vládla .
Někdy se nasytím toho společenského kontaktu a pak jsem rád, že uniknu do dílny. Jsem spíše introvert. Po premiéře se potřebuji na pár dní přeladit, být sám v dílně. A pak zase naopak dlouho dokončuji nějaký projekt, a když ho předám, jsem rád, že jdu do divadla, zahraju si a je to super. Líbí se mi střídat to, a byl bych rád, kdybych si tento balanc v životě zachoval. Střídat divadlo s dílnou i soukromým životem. To je pro mě aktuální výzva. Najít ten čas na soukromý život.Foto: Richard Autner, Alex Kiňová, Barbora Podola, Restaurace Eck, Martin Mondok, archiv Tomáše Stopu
