Z nuly na stovku se dostanou za dvě vteřiny, na 400 metrovém okruhu pokrytém škvárou nebo hlinitým pískem se řítí na motocyklu bez brzd či převodovky více než 100 km rychlostí. Vyhrát může jen nejrychlejší.
Plochá dráha v Žarnovici je v současnosti jedinou na Slovensku. Její historie se datuje do roku 1953, kdy se na černém škvárovém oválu uskutečnil první závod. Dnes se i díky
Speedway clubu Žarnovica tribuny ploché dráhy naplňují diváky několikrát ročně. Mluvili jsme s
nejúspěšnějším plochodrážníkem v historii Slovenska Martinem Vaculíkem , který je velmi blízko nejcennějšímu titulu v jeho kariéře.
Co pro tebe znamená plochá dráha?
Plochá dráha je můj život, můj životní styl, sport, který nade vše miluji, největší záliba, jakou mám. Neumím si už bez ní představit život, zasáhla do něj velmi hluboko.
Plochou dráhu máš v krvi, "zdědil" jsi ji po svém otci, bývalém závodníkovi Zdenu Vaculíkovi. Jak si vzpomínáš na dětství? Kdy jsi poprvé seděl na motorce?
Od samého dětství, když jsem byl opravdu malinký kluk, mě otec brával na stadion dívat se na tréninky nebo závody. Když jsem byl úplně poprvé, museli jsme jít po chvilce domů, protože jsem se rozplakal, zřejmě to bylo na mě ještě příliš nahlas (smích). Potom, když jsem měl už nějaké 3 - 4 roky, začal jsem to vnímat jinak, už jsem na kole jezdil "plochou dráhu" všude, kde se dalo, kolem domu, na sídlišti, s kamarády jsme se potkávali a předstírali, že jsme jezdci. Když mi bylo 9 let, tak jsem otci řekl, že bych to chtěl zkusit i na ploché dráze. On udělal vše pro to, aby mi pořídil první motorku a jako 9 letý jsem tedy začal pod jeho dohledem trénovat. Věnoval se mi opravdu naplno a celá rodina mě velmi podporovala od raného dětství v tom, aby mi stvořily co nejlepší podmínky. Určitě mě ovlivnil zejména otec, který byl jezdcem. Když jsem se narodil, už sice nejezdil, ale jeho zkušenosti byly pro mě k nezaplacení, on byl ten, který mě táhl a učil.
Závodit si začal v 15-ti. Jaké byly tvé začátky?
V 15-ti závodník získává licenci, tehdy může začít jezdit závod. Ale do tohoto momentu lze trénovat a zlepšovat se, aby z něj byl kompletní jezdec, který je konkurenceschopný.
Na mé první soutěži jsem skončil tuším poslední nebo předposlední, s jedním bodem, protože tam byli zkušenější jezdci, kteří už měli jednu nebo dvě sezóny za sebou. Byl to nějaký český juniorský šampionát. Druhý, třetí a čtvrtý závod to nabralo opravdu rychlý spád a začalo se to rozjíždět cestou dopředu. Postupně jsem postupoval, o rok později jsem měl ještě lepší výsledky a jako 17letý jsem už byl Mistr České republiky seniory. To byl tak první větší úspěch, neboť to nebylo už jen mezi juniory, ale soutěžil jsem se seniory, a vyhrál jsem jako vůbec nejmladší v historii českého šampionátu. Bylo to možná takové první zrcadlení toho, že ve mně je nějaký potenciál a možná i talent, který zúročený s prací začíná profitovat a můžu soutěžit s nejlepšími.
Poměrně brzy si tedy začal vítězit. Jaký je to pocit být dobrý v tom, co děláš, co tě baví?
Ten nejlepší pocit. Už jen dělat to, co tě baví a mít to jako svou práci je úžasný pocit a podle mě každý člověk by si měl vybrat práci, která ho opravdu naplňuje. To, že máš za sebou výsledky a daří se ti, to už je takový bonus toho celého. Já si to užívám a velmi se tomu těším.
Máš za sebou mnoho vítězství na Slovensku i ve světě. Co ty považuješ za svůj největší sportovní úspěch?
Tak bezpochyby Mistr Evropy z roku 2013 a tři vyhrané závody Mistrovství světa v rámci seriálu Speedway Grand Prix. Velmi mě těší – a to jsou spíše taková sentimentální vítězství a sentimentální pocity – i vítězství v závodě Zlatá přilba v Žarnovici. Už se mi to podařilo šestkrát, a je to vždycky velmi příjemné. Skutečně výjimečně chutnají i vítězství v polské lize. Zatím se mi jednou podařilo s mým klubem v polské lize vyhrát titul Mistra Polska, a to je výjimečný moment, protože polská liga je nejtěžší na světě a vyhrát ji je opravdu výborný pocit a výsledek, takže si toho opravdu vážím. Mám za sebou také nějaké vyhrané ligy ve Švédsku a v jiných zemích, všechno jsou to příjemné vzpomínky.
V ploché dráze může jezdec závodit více lig. Kde závodíš aktuální ty?
Ano, v ploché dráze lze jezdit více lig. Není to tak jako ve fotbale, že se můžeš upsat jen jednomu klubu, protože my nemáme něco takového jako je Evropská klubová soutěž, kde se může utkat klub z italské ligy s klubem z anglické ligy, a tím pádem by mohl vzniknout střet zájmů. To u nás nehrozí. Každá liga je „uzavřená“ a má svůj den v týdnu, takže pokud to stihneš a nekoliduje ti to s termíny, tak se to dá takto udělat a je to fajn.
Za posledních 10 let jsem pravidelně startoval v Polsku, ve Švédsku a v Čechách. Letos jsem udělal malou změnu, chci se soustředit na Mistrovství světa, na Speedway Grand Prix a polskou ligu, plus mám českou ligu za náš klub v Žarnovici, který jezdí v české soutěži. Vypustil jsem Švédsko, takže mám toho letos trošku méně, ale myslím, že to bude pozitivně ovlivňovat moji formu a na to, že nebudu tak rozlétaný a unavený.
Takže jsi asi často rozcestován?
Ano, hlavně začátek sezóny je tak chaotický, neboť je tam mnoho tréninků a test „matchů“. Hodně se testuje, hledají se správné motorky, motory, nastavení, takže je důležité, aby člověk absolvoval spoustu tréninků a testů, a pak v sezóně ty 2 – 3 dny do týdne jsem na závodech a ty zbývající jsem doma.
Kolik motorek potřebuješ na jednu sezónu?
Vždy na sezónu stavím pět nových motorek, protože, jak jsem zmiňoval, byly roky, kdy jsem jezdil i Švédsko, Polsko, a to se nedá stíhat všude autem, takže musím mít motorky jak ve Švédsku, tak v Polsku, proto ten počet pět, plus ještě komplet náhradní díly.
Vzpomněl si, že letos se budeš soustředit na Mistrovství světa. Tvůj cíl pro letošní rok je tedy získat titul Mistra světa, který ti zatím chybí?
Ano, můj sen, v podstatě jediný nesplněný, protože všechny ostatní sportovní sny jsem si už splnil, je titul Mistra světa. Skutečně se v letošním roce cítím dobře fyzicky, stejně tak i po technické stránce se cítím skvěle, moje motorky pracují velmi dobře. Ale samozřejmě, ve Speedway Grand Prix je dalších 15 jezdců, kteří se cítí velmi dobře a jsou odhodláni bojovat o titul Mistra světa, proto je tento seriál tak lukrativní a zajímavou záležitostí. Ale říkám, já jsem ochoten pro to udělat úplně všechno. Už jsem nějaký ten čas ve Speedway Grand Prix a cítím, že teď je ta chvíle, kdy bych reálně mohl dosáhnout dobrého výsledku.
Jaké nejlepší umístění jsi získal ve Speedway Grand Prix?
V rámci seriálu Grand Prix získávají závodníci body za závod během roku, av konečném součtu na konci roku se rozhodne.
Minulý rok byl velmi ovlivněn mým zraněním, polovinu sezóny jsem jezdil, polovinu ne, bylo to tak všelijaké. Já si přesně ani nepamatuji, na kolik místě jsem skončil, ale organizátor mi udělil „divokou kartu“, volný vstup do této akce, neboť v závodě, ve kterém jsem jezdil jsem měl dobré výsledky, některé jsem i vyhrál. Pokud bych mohl absolvovat všechny závody a moje sezóna by nebyla ovlivněna zraněním, a udržely by se výsledky, jaké jsem měl v odjetých závodech, je velká pravděpodobnost, že bych byl klidně v první pětce. Takže myslím, že i díky tomu mi byla udělena „divoká karta“ a můžu startovat. Zatím nejvýše jsem se umístil na 9. místě v celosvětovém žebříčku v roce 2017.
Plochá dráha na Slovensku není moc populárním sportem... Ve srovnání s Polskem to vypadá jako?
V Polsku je plochá dráha národní sport. Její sledovanost je vyšší než sledovanost fotbalu. Porovnáváme národní sport se sportem regionálním, který se odehrává v Žarnovici a jejím okolí, a tím to končí. Co je však dobré, v Žarnovici funguje nově vytvořený klub Speedway club Žarnovica, který se snaží pomáhat jezdcům, dělá různé aktivity a tak. Já když jsem začínal, byl jsem sám, teď je zde nějakých 8 jezdců, takže je zde nějaký progres. Samozřejmě, chtělo by to plochou dráhu iv jiných městech na Slovensku, a to je dost obtížné. Všechno, co se aktuálně v české ploché dráze dělat dá, děláme na 100%. Žarnovice se dostala do české extraligy, což je velký úspěch, jezdíme tam s nejlepšími českými kluby. Jde to dopředu, pokud by se mi podařilo získat titul Mistra světa, věřím, že by to tento sport na Slovensku poněkud zpopularizovalo.
Pomáháš mladším jezdcům z klubu v Žarnovici?
Chodívám s nimi trénovat jen velmi zřídka, ale pokud mi to čas dovolí, tak rád jdu alespoň na jeden den s nimi na soustředění, říkám jim, jak se já připravuji, radím jim v některých věcech. Sám vím, jak jsem si cenil řady zkušenějších jezdců, když jsem začínal, proto se jim snažím pomoci a říkám jim io chybách, které jsem udělal, ze kterých jsem se poučil, aby je nemuseli opakovat. Díky tomu se posunou dopředu.
Kdo byl tvým vzorem?
Já jsem měl během mé plochodrážné kariéry několik vzorů. V první řadě to byl Tony Rickardsson, šestinásobný Mistr světa, to byl můj jezdecký vzor. Potom se mi ty vzory střídali, byli to i sportovci z jiných disciplín, od každého jsem si vzal to nejlepší. Všichni však měli společné rysy, že tvrdě makají a vše je nastaveno jen na jeden cíl.
Jak se připravuješ na závod? Máš nějaké rituály?
Během mé kariéry jsem spolupracoval s několika mentálními kouči a psychology, protože sport je ve velké míře io hlavě. I když motoristický sport je velmi specifický iv tom, jakou máš techniku, jaké máš motory a jak tě ladič má rád (smích). Ale je to io hlavě. Musel jsem se naučit zvládat trému, strach, křik, tlaky… Nebylo to jednoduché, ale naučil jsem se s tím pracovat.
Rituály nemám, já mám velmi rád, i když to možná zní zvláštně, v kontrastu s takovým adrenalinovým sportem, klid a takovou tu moji komfortní zónu. Před závodem mě neuvidíte někde běhat mezi fanoušky, po závodě, to ano, jsem otevřený lidem, protože já jsem byl také kdysi fanoušek a také jsem byl rád, když si na mě tehdy někdo našel čas. Ale před závodem jsem ve svém velkém autě, které je uvnitř jako kuchyně s obývacím pokojem a relaxuji. Rád čtu knihy, poslouchám hudbu a snažím se opravdu držet se.
V Žarnovici, resp. na Slovensku si to moc neumíme představit, ale když jedeme do Polska, tam je stadion, na kterém je 20 000 lidí, na Grand Prix je 50 - 60 000 lidí, tam je ten kotel. Přijdeš na stadion a najednou cítíš ty lidi, udělá to na tebe tlak, a od tohoto se snažím vždy držet co nejdál. Pokouším se vyčistit si hlavu od myšlenek ak tomu mi pomáhá takový ten „rituál“ samoty, že jsem v tom autě, čtu si a jsem sám se sebou. Rád bydlím v tichosti a sám.
Jak trávíš volný čas?
Já moc volného času nemám. Buď trénuji kondiční přípravu nebo jsem na závodě. Pokud ho mám, trávím ho s mojí rodinou, mám dva malé syny, kteří vyžadují neskutečnou pozornost a jsou v takovém věku, kdy jim tu pozornost i musíš dávat. Hodně času tedy trávím s Markem a Maxem, a samozřejmě, s manželkou (herečkou Kristýnou Turjanovou, pozn. autora) a mám takový ten klasický rodinný život. Řeším běžné problémy a starosti, které mají všichni ostatní lidé, když mají rodinu, děti a tak, takže vymýšlíme program dětem a snažím se to skloubit se sportem.
Tuto sezónu udělám všechno, co je v mých silách, abych získal titul Mistra světa.
