Michal Heriban: Umělec tělem i duší

Je zdatný tanečně i herecky, stejně chytře však dokáže malovat obrazy. Vidět na prknech, která znamenají svět ho v současnosti můžete v Praze, Brně iv Mnichově. Je tváří a duší naší nové kampaně Nová éra, která prezentuje novinky v naší nabídce. Přečtěte si rozhovor s multitalentovaným Michalem Heribanem.  Jsi umělecky velmi nadaný – tanečně, herecky, výtvarně. Ve které poloze umění se cítíš nejlépe? Nejlépe se cítím jako umělec na volné noze, miluji tu svobodu, když můžu tvořit a pracovat na tom, co mě momentálně zajímá, co mě v dané chvíli fascinuje, nechat se unášet osudem. Mám období, kdy se víc věnuji divadlu, tanci a například během prvního lockdownu, jsem začal malovat obrazy a více tvořit. Vyhovuje mi rozmanitost, snažím se vyhýbat stereotypu a vytvořit si každý rok jakýsi balanc. Letos jsem byl víc v roli choreografa, ať už přizvaný do projektu nebo v rámci vlastního představení. Možná za pár let začnu tvořit sochy. :) To by pro tebe ale nebylo úplně neznámé. :) Studoval si sochařství a scénografii, později pedagogiku výtvarného umění. Jak ses tedy dostal k tanci? Od dětství mě fascinovalo umění a divadlo, vždy mě to táhlo tím směrem a věděl jsem, že to bude moje cesta. Od základní školy jsem navštěvoval dětský taneční soubor Niagara, kde jsme se věnovali americkým country tancům, evropským národním tancům a stepovým technikám. Takže až do období střední školy jsem chodil po vystoupeních a tanečních soutěžích. V takovém prostředí se naučíte disciplíně, odbourávat trému, stres a hlavně získáte sebedůvěru. Vedle toho jsem začal studovat výtvarné umění a později, během vysoké školy, jsem objevil taneční divadlo a školu Elledans v Bratislavě, kde jsem působil přibližně sedm let. Byl jsem součástí několika celovečerních představení a zamiloval jsem si divadlo. Nikdy jsem si však nepomyslel, že by mě v budoucnu mohl tanec a divadlo živit. V současnosti žiješ v Praze, ale působíš iv Mnichově. Kde tě můžeme vidět vystupovat? Do Prahy jsem se dostal přes konkurz. Byl to můj první taneční konkurz, pořádal ho festival Tanec Praha, a byl do projektu s uznávaným německým choreografem Michem Puruckerem. Konkurz jsem vyhrál, a tak začala naše dlouholetá spolupráce. Momentálně chystáme už sedmou premiéru v Mnichově s názvem „Threads and Knots“ se skvělými tanečníky z Itálie, Belgie a Německa. Od roku 2015 také spolupracuji s Lenkou Vagnerovou & Company. Momentálně mě můžete vidět v Národním divadle v Praze (Sternenhách), v divadle Minor (Sněhová královna), v divadle Bravo s akrobaty z Losers Cirque Company (Vzduchem) a v současnosti premiérujeme představení s mezinárodním obsazením "Ostrov" choreografky Jany Burkiewiczové, kterou v revizi Jany Burkiewiczové. Také jsem začal spolupracovat s úžasnou Janou Drdáckou, přední flamenco tanečnicí na projektu „Sen o Boženě“. Začátkem příštího roku mě čeká pražská premiéra mého autorského projektu „Reproducent“. Ve spolupráci s Contemporary theatre v Praze chystáme premiéru představení „Happines“ a od příštího roku budu hostovat v Národním divadle v Brně, kde budu součástí opery „Alcina“ v režii Jiřího Heřmana. Minulý rok si byl nominován na Cenu Thálie za svou roli v Panoptiku (představení Tanečního divadla Lenka Vagnerová & Company). Co to pro tebe znamenalo? Ceny Thálie jsou prestižním oceněním umělců v oblasti divadla. Co se kategorie tance týče, získávají toto ocenění pravidelně skvělí baletní sólisté. Porota samozřejmě nezapomíná ani na jiné žánry a do širší nominace se dostanou i profesionálové z oblasti současného tance, fyzického divadla a pantomimy. Mně se to podařilo loni, dostal jsem se do úzké nominace mezi tři nejlepší a velmi mě to potěšilo. Je to krásná odměna za práci, kterou dělám. Protože tanec je krásný, ale je to také dřina a dlouhé hodiny strávené na trénincích a zkouškách. Pot, bolest, zranění, disciplína a my tanečníci často neznáme, co je to víkend. Ve svém profesionálním životě si obklopen uměním dennodenně. Navštěvuješ kulturní akce i jako divák? Pokud ano, co tě v poslední době zaujalo? Snažím se chodit na kulturu, i když je to časově náročné, ale myslím si, že je velmi důležité mít přehled a být součástí umělecké komunity, podpořit kolegy. Určitě doporučuji muzikál „Lazarus“, ať už pražskou verzi v Divadle Komedie nebo tu bratislavskou v Divadle Aréna. Já opravdu nemám rád muzikály, ale tohle stojí za to, hlavně když máte rádi hudbu Davida Bowieho. Rád bych v Bratislavě vyzdvihl dvě mladá divadelní uskupení, a to divadlo NUDE. Jejich představení jsou o životě, o nás, jsou tak pravdivá a najde se v nich každý. Jsou vtipní, aktuální a otevírají tabuizovaná témata. Tím druhým seskupením je divadlo DPM. Je to skvělá a mladá generace herců, kteří právě získali svůj vlastní prostor ke hraní a je dobré o nich vědět. Určitě navštivte jejich sociální sítě a zjistěte si více. Věnuješ se zejména současnému tanci. Kdo nebo co nejvíce ovlivnil tvůj taneční styl? Současný tanec neboli contemporary dance je velmi široký pojem a má různou podobu. Někdy můžete přijít na představení současného tance a nevidíte „tanec“, jen zvláštní pohyby nebo statické polohy, jindy vám to připomíná bojová umění, gymnastiku, balet, tai-chi, hip-hop... Já se věnuji technice floorwork, která pracuje se zemí na zemi. představte si break dance, ale více taneční a méně akrobatický. :) Pak partnering v současném tanci, jsou to párové techniky, způsob, jak zvedat a být zvedán, a jak pracovat s váhou, dotekem a úchopy... Tanečníka nejvíce ovlivní jeho pedagog, choreograf a pak je to osobní zájem, jakým směrem se chce vydat. Já se snažím vzít si od každého něco, ale přitom zůstat originální a jedinečná. Už si to vzpomínal, během prvního lockdownu si začal malovat obrazy. Tato tvá aktivita vyvrcholila vernisáží na Bratislavském hradě. Co je motivem tvých děl? Když nám zavřela všechna divadla a nemohli jsme trénovat, najednou jsem měl čas na jakousi rekonvalescenci a odpočinek. Někdy v naší branži neznáme stopku a často jdeme nad své limity. Během první karantény mělo mé tělo, můj pracovní nástroj, čas k odpočinku, a to jsem se pokoušel přenést na plátno. Ticho, odpočinek a zastavení. Objevil jsem facebookovou skupinu Coronart a mé obrazy měly velký úspěch. Později jsem dostal nabídku vystavit celou řadu na hradě. S malováním pokračuji, ale už ne tak intenzivně jako během první vlny. I když volného času asi opravdu nemáš moc az tvých slov cítit, že práce ti je i koníčkem, co rád děláš, když nepracuješ? Mám skvělého pejska Oskara, který mi dělá radost, rád trávím čas s kamarády, miluji jídlo, filmy, Playstation, občas si zaběhám a otužuji se ve Vltavě. Mám velkou, užasnou rodinu, tak pokud mám pár dní volna trávím čas s nimi. Jaké jsou tvé vize do budoucna, čemu by ses chtěl věnovat? Máš nějaký sen, který by sis chtěl splnit? Jak už jsem naznačil, nechávám se unášet osudem a zatím jsem s touto strategií spokojen. :) Do budoucna chci ale více volného času, abych mohl cestovat a poznávat svět. Určitě se chci vrátit k sochařství a propojovat všechno, co mě baví a má pro mě smysl.