Módní reklamy, na které se chcete dívat

Věděli jste, že i díky Ludvíku XIV. vznikl předchůdce módního časopisu? Módní magazíny a reklamy v nich prošly za poslední desetiletí či století opravdu obrovským posunem. Ovlivnila je změna techniky tisku, nahrazení módních kreseb módními fotografiemi a také formování společnosti. Reklamy se s příchodem internetu rozšířily úplně všude a v současnosti jsou spíše brány než něco otravného než vyhledávaného. Vyhledávanými se ale staly právě reklamy z magazínů, které klidně můžeme nazvat uměním. (Nejen) o reklamách v módních časopisech jsme si povídali s Michalem Kinikem, zakladatelem Módního archivu, ve kterém si zarámované originály reklam z let 1890 - 2008 můžete najít i vy. Kdysi byly módní reklamy v časopisech mnohem umělečtější než dnes. Předpokládáme, že za mnoha z nich je zajímavý příběh. Reklamy v magazínech byly ve 20. a 30. letech jediný vizuální zážitek, který lidé měli. Reklamy proto vytvářely „magic“, kouzlo, které prodávalo. Na toto se dnes velmi zapomíná a tiskne se spíše informativní charakter reklamy, která obsahuje „kvanta“ textu. Když se podívám na reklamu francouzské ikony L´Oréal dnes, tak vidím vlající „vyphotoshopovanou“ paruku na nějaké známé ženě. Kdysi to bylo něco jiného. Minimum textu, velký vizuál žen, který neřekne hned všechno a nechá pracovat fantazii. Toto dnes v moderním světě a hlavně na Slovensku moc chybí. Právě na královský dvůr ve Versailles se Ludvíku XIV. nabízely různé módní produkty formou jakoby „katalogů“, které chodily v pravidelných intervalech. A tak právě tento panovník má kredit za nastavení jakéhosi předchůdce – konceptu módního magazínu – periodika, jak jej známe dnes a celkově za dominantní postavení francouzské módy, jaké má v současnosti. Kdo v moderní historii ovlivnil módní časopisy, reklamy v módním průmyslu a jak? Podle mě, asi nejdůležitějším člověkem, který nastavil koncept moderního módního/lifestyleového magazínu, byl básník a spisovatel Oscar Wilde, který se již v roce 1886 chytil jako „editor in chief“ módního magazínu Woman's World, který dokonce Wildeovo jméno nesl v podtitulu. Oscar Wilde využil svého spisovatelského talentu a jako editor zavedl pravidelné seriózní články o rodičovství, kultuře a politice, přičemž periodikum obsahovalo i pravidelnou diskusi o aktuální módě či umění. Přišel is myšlenkou, že do magazínu musí být zahrnuty i dvě pravidelné fikce, jedna určená pro čtení dětem, druhá pro samotné dámy - čtenářky. Takovou komplexní obsahovou formu používají lifestyleová printová média dodnes. Vraťme se do současnosti. Kteří lidé, osobnosti tvarovali a tvarují svět módních magazínů? Zmínil jsem už redaktory, i koncového zákazníka, je však podstatné zmínit určitě lidi v produkci, za a před objektivem. Pokud mám zmínit jen jednoho fotografa, tak určitě je to fotograf Irving Penn (1917 - 2009), který dramaticky ovlivnil módní svět. Mnoho lidí vidělo jeho fotografie a ani netuší, že jsou jeho. Od ikonických reklam Clinique přes reklamy Issey Miyake či portrét Pabla Picassa až po ikonické obálky Vogue. Byl to fenomén, jaký už asi nebude. Mezi modelkami zmíním Naomi Campbell, díky které máme iv dnešní době stále více a více diverzity v módě. Je to modelka, která nemá obdoby, a hlavně je na vrcholu už čtyři dekády. Takoví lidé, kteří se drží na vrcholu delší dobu, mě vždy fascinují. Co tě inspirovalo k jeho založení? Módu miluji, dýchám, zajímám se o procesy v ní. Už během studia módního managementu v Miláně jsem přemýšlel, co přinést na Slovensko. Chci, aby se kvalitní módní produkt dostal k co nejširšímu publiku, přeji si, aby každá fanynka módy nebo vášnivý sběratel, mohli mít svůj vysněný zarámovaný originál na zdi – ne reprint, ne plakát ze švédského řetězce. Moje filozofie je nabídnout lidem originální zarámovanou reklamu jejich vysněné značky, případně jejich oblíbený historický vizuál za cenu printu či plakátu. Věnuješ se čistě jen zarámovaným reklamám a interiérovým doplňkům nebo je za Módním archivem ještě něco? V rámci celého konceptu Módní archiv jsem se rozhodl vytvořit i stránku modnyarchiv.sk , kde připravuji různé vlastní fotostory či rozhovory z módního světa na Slovensku - backstage z focení, rozhovory s designéry, ale i business články s influencery, vizážisty, kde se snažím přiblížit módní byznys přidanou hodnotou, jaká zde dosud nebyla. Čili není to jen o reklamách, ale také o nových informacích a poznávání. Hledáš i konkrétní reklamy nebo spíše listuješ a těšíš se z pokladů, které najdeš náhodou? Nikdy nekupuji konkrétní reklamy, ani to často nelze. Nejlepší způsob, a zároveň můj nejoblíbenější, je listovat staré magazíny. Vždy, když mám novou hromadu, se těším. Pokud najdu reklamu, která je fakt vzácná a je o ni zájem, tak tehdy se snažím sehnat tentýž magazín ještě jednou. Jsou některé reklamy vzácnější než jiné? Proč? Čím vznikla jejich hodnota? Hodnota se zvyšuje časem, a tím, co obsahuje vizuál. Některé reklamy jsou velmi vzácné, zejména art deco ve Francii. Tam jsou vzácné reklamy značek Hermès, Louis Vuitton nebo historických kosmetických značek, které dnes již neexistují. Často je však i reklama z 90. let žádanější, než ty z 30. let. Závisí to na okolnostech. Kdysi byly časopisy jednou z mála možností pro prezentaci módních designérů a značek. Dnes je printová reklama jako taková, spíše třešničkou na dortu v komunikačních strategiích módních značek a designérů. V čem se liší dnešní módní časopisy od těch prvních? Asi ve všem! (smích) Někde jsem četl, že dnes strávíme na jedné straně v módním magazínu cca 2,5 sekundy v průměru. Je to pochopitelné, když některá zářijová vydání, například Vogue, mají i přes 500 stran. Dnešní konzument je prosycen, obklopen reklamou z každé strany a hlavně jí málokdy věří. Změnilo se i to, že reklamní „spending“ firmy lze odepsat z daní, což způsobilo, že je to jeden obrovský koloběh a peníze se točí neustále – to znamená, že i reklamy. Mnoho firem inzeruje ve více médiích a reklamy se musí vyrábět neustále. Nic masového nemůže být to nejlepší. Předchůdcem módní fotografie je ilustrace (nebo kresba), v čem je podle tebe její hodnota? Využívá se iv současnosti? Zde zmíním italskou verzi módního časopisu Vogue, která nahradila ve svém prvním vydání roku 2020 fotografie ilustracemi, čímž chtěli přispět k ochraně životního prostředí a podpořit trvalou udržitelnost. Bylo to i poprvé, kdy Vogue od vynálezu fotografie vyšel bez fotografií na titulce. U těchto lednových obálek jsem se opravdu pozastavil a podíval se na magazíny déle, dokonce jsem si tehdy „googlil“ delší dobu i ostatní obálky. Jelikož jsem tehdy začínal s Módním archivem, tak mi to velmi připomínalo obálky, které se vytvářely kdysi. Myslím si, že jakékoli změny a kreativní nápady, které se uskuteční na předních stranách magazínů, jsou jen ozvláštnění a hodnota navíc, která se dnes dá najít jen těžko… Na Slovensku je nás málo, ilustrátorů ještě méně, toto je velmi citlivá záležitost, na kterou je třeba určitou míru odbornosti, a obávám se, že by to mohlo dopadnout velmi komicky. Specializované módní časopisy na Slovensku dlouho neexistovaly. Ještě v meziválečném období byly v některých společenských měsíčnících jen módní rubriky. Dostal ses ik takovým kouskům? Pokud se bavíme o území Bratislavy, tak zde žilo obyvatelstvo mluvící slovensky, německy a maďarsky. Vycházely módní magazíny jako „Die Dame“, sám jich pár mám z roku 1912. Nebo v Česku – v Praze už v letech 1890 vycházel magazín „Pařížské Módy“, který lze v Módním archivu také najít. Vysloveně ryze slovenský je měsíčník "Slovenská žena" vydávaný v letech 1900 až 1923, či měsíčník "Živena" v letech 1910 až 1949. Zajímavým slovenským módním měsíčníkem byla "Mariena", na ni nazval nový měsíčník "Móda a na „Móda“. Významné byly i ženské časopisy „Linie“ a od roku 1969 „Eva“, který funguje v pozměněné formě dodnes. Pánská móda má oproti dámské menší prostor v médiích (existuje i méně pánských magazínů než takových oproti dámským). Jak to bylo v minulosti s reklamou na pánskou módu? Historie, hlavně ta dávno minulá, patřila zejména mužům. Reklamy na pánské produkty byly časté. Kromě ikonických automobilových reklam se ve 30. letech hodně inzerovaly také klobouky, barety a různé čepice. Nesmíme zapomenout na francouzské reklamy výrobců obleků, ale i reklamy na cigarety či alkohol, které cílily prioritně na muže. Později, ve 40. - 50. letech se to začíná měnit a zlomovým byl magazín Cosmopolitan v čele s Helen Gurley Brown jako editorkou v roce 1965. Právě ona vytvořila nové obsahové téma, kde ženy nebyly jen manželky a nebyly jen doma, ale ukázala je jako ambiciózní ženy, podnikatel ve stínu mužů. Předpokládám, že zatím Módní archiv působí lokálně - na Slovensku. Nebo je možné objednat si něco i do zahraničí? Působím velmi lokálně :). Jelikož se snažím dostat můj produkt k co nejvíce lidem, tak musím tlačit i cenu směrem dolů. Některé zarámované reklamy prodávám i za 30 eur, což znamená, že ideální je v tomto případě osobní odběr, nebo reklamy dovezu v rámci Bratislavy a okolí zdarma. Posílat zarámovanou reklamu poštou nebo kurýrem nikdy nedopadlo dobře, protože rám má délku od 40 cm do 70 cm a nikdy nepřišel v dokonalém stavu, jako když ho přinesu já sám, nebo si jej někdo vyzvedne. Moje ambice je dostat se k co nejvíce lidem v Bratislavě a na Slovensku. Preferuji zároveň osobní kontakt se zákazníkem, což je k nezaplacení. Jaké nejstarší časopisy si držel v rukou a nabízel z nich reklamy? Nejstarší, co mám v nabídce, je tuším český magazín „Pařížské módy“ z roku 1894. Reklamy z nich nabízím, jsou parádní, avšak lidé k nim dnes až tak neinklinují. Mě v nich fascinuje historie a nádech něčeho, co dnes v časopisech nenajdete. Jaké máš další plány s Módním archivem? Rád bych lidem přinášel ještě více článků a různé fotostory z backstage focení. Hodně mě to baví, na webu už několik backstage focení mám, a lidi to zajímá, a mám na to velmi dobré ohlasy. Co se týče produktů, které prodávám, tak zarámované reklamy jsou core business, přičemž lidé u mě umí najít i designové sklo a občas zajímavou literaturu. Rád bych v roce 2021 spolupracoval s influencery a zvažuji i printovou reklamu, ať se Módní archiv dostane tam, odkud čerpá...