Zamysleli jste se někdy nad tím, že kuchyně je poslední dílnou, kterou si každý z nás ještě ve svém domově zachovává? I když řemesla se postupně z našich domácností vytrácejí, jsou naštěstí lidé, kteří je nechtějí nechat zemřít. Michal Žák se této myšlenky chytil a „upekl“ svůj projekt Bakery Boards , díky kterému chce mezi lidmi šířit poselství o vlastnoruční výrobě. Longboard je pro něj dopravní prostředek i stylový doplněk. A budete-li chtít, naučí vás vyrobit si přesně takový, jaký si vymyslíte.
Jak vznikl tvůj projekt Bakery Boards?
Velmi mě ovlivnila komunita v Zaježově dolině a jejich ekologický styl života. Byl jsem tam na workshopu, kde jsme vyráběli dřevěné misky a lžíce. Dnes jsou lidé zvyklí všechno kupovat z továren, kde se produkty vyrábějí ve velkém, vzniká nadprodukce, a ta znečišťuje životní prostředí. Přemýšlel jsem nad tím, jak tuto myšlenku propojím s designem, no a myslím si, že designér by neměl být člověk, který navrhne něco pro továrnu. Já chci být designér, který navrhne něco tak jednoduchého, že si to každý dokáže vyrobit doma sám.
A rozhodl jsem se, že nebudu prodávat vyrobené longboardy, ale workshopy, na kterých si lidé budou se mnou tyto longboardy vyrábět. A potom, když člověk zjistí, že si dokáže vyrobit něco sám, něco, na čem se umí odvézt, najednou pochopí, že možná si umí opravit baterii, vyměnit sifon. Myslím si, že kolem všeho, co si člověk dokáže udělat sám, je úplně jiná atmosféra.
Proč sis vybral právě název Bakery Boards?
Název Bakery v podstatě vychází z toho, že jediná dílna, kterou si stále všichni necháváme ve svých bytech a domech je kuchyně. Už nemáme kovárnu, truhlářskou dílnu a jiné... Kuchyně je poslední dílna, kterou máme doma opravdu všichni. Vyrábíme si v ní věci pro sebe. Proto Bakery - je-li pro někoho jednoduché si doma něco uvařit, upéct, pak by mělo být jednoduché i vyrobit si něco jiného. Možná ne k jídlu, ale k cestování.
Možná stačí zažít ten pocit. Když si vyrobíte vlastní dřevěnou lžíci a zamažete si ruce od olivového oleje, aby vydržela déle a když z ní jíte, máte úplně jiný pocit než s anonymní lžící z obchodu. Pro mě to byl skvělý zážitek. Navíc výrobou vlastníma rukama si vytváříme k dané věci vztah. Je pro nás těžší ji vyhodit, přežije déle, neboť se o ni lépe staráme.
Jaké nejzajímavější designy jsi navrhoval?
Velmi úspěšný byl design longboardu ve tvaru ananasu . Pro značku nápojů jsem vyráběl longboardy s místem pro odložení láhve. Často navrhuji designy spojené s rodinou – pro jednu Němku jsem dělal board s fotkou jejích rodičů, kteří zemřeli. Pro děti jsem navrhoval boardy s motivem superhrdinů, nebo na nich klienti chtějí mít oblíbeného psa. Jako dárek jsem připravoval i longboard s motivem kopce , na který spolu pár vyšel.
Podařilo se ti prosadit iv zahraničí. Co ti pomohlo, sociální sítě?
Začalo to se značkou Wolfcraft a Grape festivalem. S Urban Marketem jsem se dohodl, že přijdu na Grapu a budu vést workshopy a vyrábět s lidmi longboardy. Napsal jsem e-mail do Wolfcraftu, poslal jim video z předchozího ročníku Grape festivalu, že tam bylo 20 000 lidí, a navrhl jim spolupráci. Potřeboval jsem 240 ks jejich svorek, které používám při lepení desek. Oni mi jich poslali 24, změnil jsem trochu výrobu, ale nakonec se všechno povedlo. Chvilku bylo ticho, a asi po půl roce se mi ozvali, že budou mít 70. výročí, a jestli bych nepřišel. Vyrobili jsme tam asi šest desek, bylo tam mnoho lidí a také jejich odběratelů, kteří mě oslovovali. Tak jsem se propojil se sítí prodejen Hagebaumarkt, kterým dělám každoročně před obchody malé workshopy. Lidé mohou účast na nich vyhrát v soutěži.
Extrémní „jezdič“ nejsem, umím na tom jezdit, umím to lidem ukázat, umím jim poradit, jak začít, ať se nebojí, a ať si nic nezlomí. Ale jsem spíše cyklista aktuální.
Jaké plány máš s výrobou? Chceš začít is něčím jiným než jsou longboardy?
Byly nějaké pokusy. Dělal jsem s jedněmi tatéry takové 3D mandaly , nazvali jsme to vizuální meditace. Chtěli jsme to vyrábět na stěny, i to mělo dobré ohlasy na Instagramu, ale nějak jsme to zatím neposunuli nikam. Možná se tomu ještě budu věnovat.
V minulosti si lidé hodně věcí dělali doma sami, měli statky, vyhne, dílny, dnes se nad tím při nakupování málokdo zamyslí.
Jsem transportní designér, a ten skateboard, longboard nebo cokoli takového je v podstatě nejjednodušším dopravním prostředkem, jaký si dokážeme doma vyrobit.
Jak vypadaly tvé první longboardy, a kam ses v tvorbě posunul?
Na začátku jsem se snažil vytvořit jakoby kolekci, ze které by si klienti vybrali. To, že jsem jim ukazoval návrhy, co všechno lze vytvořit, v nich vyvolalo kreativitu, a design chtěli přizpůsobit na míru pro sebe nebo blízké. Takže dnes poslouchám příběhy klientů, ty mě inspirují. Zjišťuji, co mají rádi, co je charakterizuje... Desky pak navrhuji podle jejich představ, ale vkusně.
No a můj oblíbený motiv je inspirován židlí po mém prapradědovi, která má na opěradle vyřezané srdíčko. Na Valentýna jsem udělal dvě desky s vyřezanou polovinou srdce , takže, když stojí vedle sebe, spojí se v jedno celé srdce.
Ty sám jezdíš na skateboardech nebo longboardech?
Já jsem začínal na snowboardu. Jezdil jsem asi 17 let, pak jsem si koupil ski alpy. Ve stejném roce jsem začal chodit i na wakelake. I díky tomu vlastně vzniklo Bakery Boards . Chtěl jsem trénovat, a proto, že lépe se trénuje na větší desce, chtěl jsem si pořídit longboard, ale žádný se mi nelíbil. Tak jsem si navrhl vlastní, jednoduchý, čistý. Kamoši mi ale nadávali, že jsem designér a nemám tam nic originálního. Tak jsem udělal asi 7 grafik, všechny jsem si natiskl a založil koncept Bakery.
Michal Žák studoval design na Fakultě architektury STU a automobilový design na VŠVU. Diplomovou práci dělal ve Volkswagenu, ale jelikož se mu po škole nepodařilo přímo u automobilky zaměstnat, pracoval v produkčním studiu na animovaných videích a později ve startupu, který se věnuje 3D modelingu. V současnosti pracuje na, jak sám říká, jeho vysněné pozici v Pixel Federation jako 3D modelář na projektu Train Station 2. Vedle toho se věnuje vlastnímu projektu Bakery Boards .
