Poslední dva pandemické roky nám ukázaly, že mnozí z nás mají možná procestovaný celý svět, ale Slovensko neznají. Možná jste i vy zůstali okouzleni tím, co všechno se nachází jen pár kilometrů od vašeho domu. A možná jste zjistili, že i cesta je cíl. My jsme se toto léto rozhodli najít na Slovensku dobré „jezdecké“ cesty. Společnost nám bude dělat malé stylové červené autíčko.
Objevování krásných cest však není jednoduchá věc, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ačkoli i krátké dvoudenní jízdě předcházejí často týdny příprav strávených nad online mapami. Je cesta zajímavá, ale zároveň i sjízdná, dosti široká? Vede kolem pozoruhodného místa, a hlavně, jde správným směrem? I při nejlepší přípravě člověka vždy něco překvapí a zaskočí.
Tentokrát si ovšem poprvé v životě nemusíme lámat hlavu s trasou. Na objevování nových cest po Slovensku jsme si pomohli fantastickým projektem
Okresky , známým v slovenské komunitě milovníků aut již několik let. Fotograf a automobilový nadšenec Miloš Fusek před pár lety vydal super knihu plnou krásných záběrů na naše nejlepší slovenské silnice, ke kterým přibalil detailní návod, jak za pět dní přejít zemi od západu na východ a zpět, a ani vteřinu se nenudit.
Nastupujeme do krásného Porsche 911SC „narozeného“ v roce 1983 v dokonalém původním stavu, které otáčí hlavy lidí, aniž by se jen pohnulo z místa. Díky němu se následujících pár dní vrátíme v čase, abychom nejen objevili zapomenuté slovenské zákoutí, ale zejména, abychom zjistili, proč se stále více a více automobilových nadšenců začíná dívat po autech z doby minulé.
Vyzbrojeni návodem z knihy Okresky začínáme naši cestu při výpadovce z Bratislavy směrem na starou známou Pezinskou Babu. Malé Porsche při startu zavrčí, vibrace plochého šestiválce projdou kabinou až do vaší zadnice a vy hned pochopíte, že tohle bude velmi zajímavé. První dojmy ze starého „Poršáka“ atakují člověka, který v žádném ještě neseděl, ze všech směrů. Auto, které zvenčí působí jako hračkářské je najednou po nastoupení prostorné a vzdušné. Obrovské přední okno osazené v tenoučkých sloupcích vám dává výhled lepší než v dodávce, zatímco vy se díváte přímo vpřed na vypoulené siluety ikonických předních světel.
No, ale pojďme na to, nastavujeme si sedačku, snažíme se najít pozici za volantem, která je, diplomaticky řečeno, zajímavá... Pedály ve staré 911 jsou ukotveny v podlaze, místo aby „visely“ z palubní desky. Jeden z mnoha vrtochů 911, který však působí tak zvláštně, že i ti nejzkušenější řidiči se chvíli budou cítit jako v autoškole.
Po chvíli bojů by si člověk rád před dlouhou cestou nastavil správnou teplotu v kabině. Tady přichází druhé dějství rozmarů Porsche z éry osmdesátých let. Chlazení se nastavuje z části na palubní desce, z části mezi sedadly páčkami při ruční brzdě. Střešní okno se otevírá knoflíkem pod volantem. Když nevíte, kde je, nemáte šanci jej najít, bude vám muset být teplo.
V momentě, kdy se však pohnete z místa, všechny tyto neduhy zůstávají na parkovišti. Již po prvních pár metrech člověk cítí lehkost řízení, které i bez posilovače lze ovládat byť dvěma prsty. Auto se potichu šine směrem k Pezinské Babe, zatímco se teplota oleje pomalu dostává do své ideální hladiny. Pod Babou podřadíme o dva stupně a konečně se nám poprvé dostává do uší legendární zvuk vzduchem chlazeného, plochého šestiválce. Krásný „brbol“ pokračuje až k téměř sedmitisíc otáčkám, a postupně se mění ve vysoce frekvenční jakot závodního motoru. V momentě však přichází první „vracák“, a než se spatříme máme plné ruce práce. Brzdy, vyřadit, meziplyn, podřadit.
Baba není zrovna kopec, který by člověku chtěl hodně odpustit. I přes dobrý povrch je zde mnoho slepých zatáček se svodidly, které nedávají člověku manévrovací prostor na chyby. Proto to ze začátku bereme docela lehce a pezinský průsmyk přecházíme směrem k Perneku méně řezkým tempem.
Člověk totiž nesmí zapomenout, že v tomto Porsche v pozadí nesedí neviditelný pomocník ve formě stabilizační kontroly či ABS. Je tady na to jen a jen sám. Trochu delší brzdy, a auto se se zablokovanými koly valí nekontrolovatelně vpřed, špatně trefený meziplyn a najednou člověk letí vstříc zatáčce bez zařazené rychlosti. Už při prvních dynamičtějších metrech je jasné, že toto nebude procházka.
Při krátkém průjezdu cestou k Mohyle Milana Rastislava Štefánika odbáčíme na cestu směřující přes vesničku Buková. Nenápadná lesní cestička v sobě skrývá pár skvělých zatáček, kde nepotkáte ani živou duši. Tady poprvé dostáváme odvahu Porsche potlačit tak, jak si zaslouží.
Při dynamické jízdě je okamžitě cítit nejvýraznější vlastnost 911, jejich motor visící za zadní nápravou. Při průjezdech zatáček musíte být naprosto přesní, nemáte ani moment na zaváhání. Musíte neustále myslet na hmotnost auta, a plánovat průjezdy zatáček tak, abyste v nich dosáhli dokonalý balanc rychlosti a přilnavosti. Vejděte do zatáčky trochu rychleji než byste měli, hýždě auta se při povolení plynu okamžitě roztančí a motor se vás pokusí předjet. Musíte být přesný, bezvadný a zejména neustále na pozoru.
Po rychlém zastavení u mohyly a obědu v
Holotéchu Víška však není času nazbyt a my řezkým tempem míříme přes Trenčín na moment do Čech, kam nám Okresky radí na chvíli odbočit. Po pár desítkách kilometrů jsme však už zpátky na Slovensku, abychom se vydali směrem na Čičmany. Za Ilavou utrácíme malou vesničku Horná Poruba, projíždíme přes lyžařské středisko Homôlka a zastavujeme se až ve zmíněných Čičmanech. Skvělá cesta nabízející plynulé a docela rychlé zatáčky dává motoru Porsche nadechnout, zatímco nový asfalt dává odpočinek skvěle odpruženému podvozku.
Při obligátní fotozastávce s tradičními dřevěnicemi si zahrajeme na automechaniky, když rychle vyměňujeme pojistku na oknech. Ani to nás však nezastaví v dalším řezkém postupu až do naší večerní destinace - Banské Bystrice.
Druhý den po skvělé ranní kávě v kavárně
Mlsnacava se odkláníme z itineráře Okresek a vydáváme se po hlavní cestě směrem na Brezno. Nudné kilometry v koloně ustanou až u Tisovce, kde se odpojujeme k horskému průchodu Vernár. Tady jsme narazili na další skvělou sérii silnic, sestávající ze slavného Vernáru a Dobšinského kopce. „Nagumované“ zatáčky u Dobšiné odkazují na motoristickou tradici, nejen samotného kopce, ale celého regionu. Ten skutečný poklad však nacházíme až poté, co opustíme Dobšinský kopec směrem na východ. Jen pár kilometrů dál se zemí vine cesta 533. Začíná kousek od Spišské Nové Vsi a končí dolů u Gemerské Polomy.
Jsou to špagety asfaltu, střídající se „vracáky“ s rychlými pasážemi, kde nepotkáte za celý den téměř žádné auto. Zvuk Porsche se odráží od stromů, svěží letní vzduch proudí skrz okno do kabiny a my se ztrácíme v čisté radosti z jízdy. Co víc může člověk chtít? Na této cestě opět nacházíme limity dvousetkoňového kupé, které nejeví ani po dvou dnech tvrdého zacházení žádné známky únavy. Právě naopak, i když pár koní, které za ta léta z motoru určitě ujely, Porsche díky své nízké hmotnosti akceleruje rychle a přesvědčivě. Dostatečně k tomu, abyste se při jízdě zapotili.
Pokud byste se chtěli na chvíli ochladit, můžete to zkusit v nedaleké Dobšinské ledové jeskyni.
Jezdíme zde až do časného večera, kdy začne slunce pomalu zapadat za horizont.
To nám ukazuje, že je čas pomalu se otočit a pobrat zpátky domů. Nastavujeme směr Hriňová a přes poněkud rozbité, ale stále pěkné cesty se vracíme až do Zvolena.
Do Bratislavy přijíždíme pozdě v noci as nechutí vybíráme klíč ze zapalování. Sedíme tiše v kabině a přemýšlíme nad otázkou, kterou jsme chtěli rozlousknout před vyražením na tento krátký road trip. Proč lidé místo toho, aby vešli do showroomu a koupili si nové Porsche raději utratí své peníze na takové, které je téměř čtyřicet let? Má přece nižší výkon, není plné nejnovější technologie, nemá téměř žádné bezpečnostní prvky a dokonce ani klimatizaci. Odpověď je velmi jednoduchá.
Je to právě proto. Jízda v něm je neustálý balanc všech vašich pohybů, je jako tanec na tenkém provazu, kde každá drobná chyba končí pádem. Jeho zvládnutí však znamená šoférskou nirvánu, jakou by člověk v moderním světě těžko hledal. Není to pro každého, ale když se v něm naleznete, jiné už nechcete.
A co naše slovenské cesty? I když jsme bohužel neměli dost času na absolvování celé trasy, kterou kniha Okresky vytyčila, i její menší část nám ukázala, že i Slovensko má řidičům co nabídnout. Proto pokud jste cesty u nás ještě nevyzkoušeli a dívali se na ně s ohrnutým nosem, seběhněte si koupit Okresky a vydejte se na dobrodružství. Určitě neprohloupíte. My se určitě brzy vrátíme, abychom náš road trip zkompletovali.
