Věděli jste, že kytary, na kterých hrají světoznámí hudebníci s miliony sledovatelů i hobby kytaristé na celém světě vznikají v nenápadném domečku pod hradem Devín? Vášeň, s jakou se Stanislav Petko Marinov s dcerou Erikou věnují svým zákazníkům a tomu, co jim předávají, lze porovnat asi jen s tóny hudby, které proudí z jejich ručně vyráběných kytar. Preciznost, kvalita a roky zkušeností spolu vytvářejí umělecká díla. Seznamte se s kytarami Dowina.
Zatímco Stanislav Marinov založil svou první firmu na distribuci hudebních nástrojů, učil na STU v Bratislavě. Hudba ho však doprovázela od malička. "Když mi bylo asi šest let, sousedka mě zavolala na přijímačky do lidové školy umění, kam nechtěla jít sama. Ona začala hrát na klavír, my jsme doma žádný neměli, tak mi přischly housle. Ze začátku jsem je ale neměl rád. Kluci chodili hrát fotbal, a já jsem musel jen trénovat," vzpomíná. „Ve třetím ročníku jsem začal hrát v dětském orchestru pod vedením skladatele Julia Kowalského, kde jsem si vyzkoušel i hru na kytaru a basu a pohltilo mě to.“
I v muzikantském světě je pár magických vyhlášených dřevin, které jsou velmi žádané.
\"Zákazníkům chceme vyjít co nejvíce vstříc. Jsou velmi kreativní a my se těšíme novým výzvám a tomu, že jsou s kytarou pak spokojeni. Máme jednoho zákazníka, který si dává vyrábět kytary podle božstev, už jsme dělali boha lesa, i boha slunce . V Anglii je zase velkým hitem na tři kytary. Většinou dáváme podobizny psů na hlavu kytary, případně tam gravírujeme jejich jména. vzpomíná na kuriózní objednávky Erika, která s některými zákazníky absolvuje i několikaměsíční výměnu e-mailů a telefonátů. "Tvoříme speciální kytary pro speciální lidi. Pro nás je velmi důležitá komunikace a vztahy, které se zákazníky máme."
V hraní na kytaře pokračoval s vlastní kapelou i během vojenské služby s folklórním souborem Jánošík. Jak sám říká, v hraní byl průměrný, proto se tomu nechtěl věnovat profesionálně. Hudební nástroje ho ale fascinovaly, a poté, co sám vyrobil píšťalky i fujaru se rozhodl lépe podívat na výrobu houslí. "Nic jsem o tom nevěděl, ale sehnal jsem si papíry, jak dělal housle Stradivari a zkoušel jsem. Ten nástroj se propadl, dřevo nebylo moc dobré. Tehdy jsem pochopil, že aniž bych rozuměl materiálu, nepostavím kvalitní nástroj." Stanislav se začal věnovat dřevu a zkoumat jeho akustické vlastnosti. Dnes ho má navnímané, ťuká, ohýbá ho, cítí... Na první zaklepání ví, jak bude znít.
Od distribuce k výrobě
Po rozdělení Československa využil díru na trhu a začal na Slovensko distribuovat hudební nástroje zvučných značek jako Fender či Martin. Firmu po čase přenechal mladším kolegům a vrátil se ke svému snu - výrobě hudebních nástrojů. "Na výrobu ale potřebujete lidi, technologie, které jsem neměl. Tak jsem začal s výrobou v Číně. Vybral jsem kvalitní materiál, poslal ho tam, a sám jsem vycestoval do Číny, kde jsem se o výrobě kytar učil víc. Výrobky však po mém odchodu chodily na Slovensko špatně nalakované, nedokonalé. S tímto typem spolupráce na celomasivních na Slovensko. Úplnou náhodou jsem se dostal k budově v Devínské Nové Vsi, kterou jsme přestavěli podle našich potřeb a jsme zde již 12 let.“ Dnes už aktuální dílna nesplňuje potřeby výroby, proto Stanislav plánuje se svou dcerou Erikou Maťo Marinovou, která po otci převzala manažování firmy a personální záležitosti, postavit novou. Přestože Erika vystudovala na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Komenského obor biomedicínská fyzika, svou práci si jako jedna z mála žen v kytarovém byznysu zastane skvěle. Hudbu cítí stejně jako její rodiče a sourozenci.
Dřevo je nejdůležitější
\"Žádná naše kytara není stejná. I když mohou vypadat stejně, jsou ze stejného typu dřeva, stejný model, ale každá má svou tloušťku, přesně podle toho, co to dřevo vyžaduje. My se přizpůsobujeme dřevu, ne naopak, dřevo se vám nepřizpůsobí, \"vysvětluje Stanislav, který dodnes cestuje za dně. Jeho rukama ušlo asi milion kousků, z nichž jen pár % je dobrých, vhodných na hudební nástroje. Pro zvuk je nejdůležitější vrchní deska, poté krk a spodní deska. V jedné kytaře se spojí také 5 – 6 typů dřeva.
\"K takovým patří i brazilské Rio, jak ho voláme. Dnes je už jeho těžba zakázána, a hodnota toho, které setnuly ještě před zákazem stoupá. Ten materiál má nádherný pevný zvuk, zvonivý, a je-li dobře uskladněno, každým rokem je kvalitnější. Podařilo se nám sehnat jen jeden kus, a už je prodán, \"říká Erika. "Já osobně miluji madagaskarský palisandr. Mám kytaru, kde je spodní deska z tohoto dřeva a při hraní se dokáže celá rozechvět. Má to na mě doslova terapeutický vliv." Velký zájem je také o dřevo Moonspruce ze Švýcarska, které je těženo pouze v zimě, od listopadu do března, během vegetačního klidu, kdy je měsíc v nově, neboť tehdy má v sobě nejméně vody. \"Zní to sice mysticky, ale něco na tom asi bude. To dřevo hraje velmi dobře, \"vysvětlují Marinovci.
Používáme také naše místní dřeviny, velmi vzácný je javor horský, ale musí mít speciální 3D strukturu. My to voláme, že je žíhaný, je velmi raritní. Roste omezeně v Karpatech, v Bosně a v Alpách. Začali jsme používat i dub z Nitry. Občas jasan. Chtěli bychom najít i pěknou třešeň nebo ořech, ale ještě se nám nedostaly do rukou takové kousky, které by také pěkně zněly.
Do celého světa
Až 95% kytar, které v Dowinu vyrobí jde do zahraničí. Stanislav říká: "Japonsko, Singapur, Hongkong, Amerika, Kanada, celá západní Evropa. Vynikající vztahy máme s distributory v Anglii, Švýcarsku, Francii, Německu... Velkého distributora máme v Polsku. S poptávkou problém nemáme, spíše s kapacitou." Výrobu jedné kytary umí zvládnout v prioritním režimu i do 15 dnů, ale nedoporučují to. Dřevo by mělo trochu pracovat, lak uschnout, usadit se. Ideální čas jsou tři měsíce. Na kytary na míru se ale čeká i půl roku. Tam výběr a komunikace trvají déle.
