Originální retro kola jsou dnes stylovým módním doplňkem. Nemusíte je nutně vytahovat jen o víkendech, ale klidně se na nich odvezte i do práce v obleku. Pavel Adamkovič, známý jako Ewžen , miluje elegantní módu i cyklistiku a tyto své vášně propojil ve značce Eg riders, která repasuje stará kola a dává jim nový život.
Ewžen a kola z jeho dílny jsou také součástí kampaně naší jarní kolekce , a myslíme, že jde o dokonalou kombinaci.
Čas od času mi pomůže a dá odbornou radu můj strýček. A hlavně mi dal prostory, kde můžu pracovat a tvořit ve své dílně. Gračův otec mi zase vyplétá kola, oni jsou rodina, která se vždy zajímala o cyklistiku. Nesmím zapomenout ani na mého dvorního fotografa Paliho Cibuly, který má to správné očko na moje kola a dlouhá léta je pravidelně fotí as přítelkyní Tinou na jednom z nich jezdí.
Jak ses to všechno naučil?
Jsem samouk, často jsem sledoval mého dědečka, nebo jak ho volám já – děduna, který měl svou šopu, kde mistroval a tvořil. Sedával jsem u něj, zřejmě se co to na mě nalepilo. Řekl bych, že pocházím z řemeslné rodiny – otec je řezník a můj bratr po něm převzal žezlo. Zkrátka robota nám nesmrdí a nemáme levé ruce. Maminka se věnuje pro změnu květin. Hodně mě naučil ale i můj strýček, protože se celý život věnuje autům a veteránům, čas od času jsem mu pomáhal.
A ještě si vzpomínám na jednoho zákazníka, dnes jsme už dobří přátelé, který mi donesl kolo, že by ho rád zrekonstruoval. Řekl mi své požadavky, a já jsem začal pracovat. Když jsi přišel u něj, brzy se rozplakal od dojetí a řekl: „Na tom kole mě vozíval můj otec jako malého chlapce, když ještě žil.“ Bylo to pro mě velmi dojímavé.
Kde všude jezdí kola, na kterých jsi pracoval? Dostaly se už i za hranice Slovenska? Kolik kol jsi měl v dílně?
Jízdní kola jezdí různě po světě, v Dubaji, Londýně, Francii, Česku, Německu… Přiznám se nepočítal jsem je, co je škoda, ale myslím si, že více než 500 jich už bylo.
Jaké je poznávací znamení kol Eg riders?
Vždy na ně nechávám něco starého a původního.
Máš nějaký sen, plán, kam posunout značku Eg riders?
Musím se přiznat, že už ne. Jednou jsem dostal tuto otázku ve znění, jestli mám nějaký sen, komu vyrobit kolo. Říkám, Petovi Saganovi a do půl roku se mi „spln senil“... :) Měl jsem tu možnost vyrábět mu speciální kolo na svatební focení. A putovalo k němu i tandemové kolo.
Ty sám rád jezdíš na kole a sportu věnuješ značnou část volného času. Vždy tě to bavilo? Čemu dalšímu se věnuješ ve volném čase?
Musím se přiznat, propadl jsem cyklistice minulé léto, kdy jsem začal aktivně trénovat a pořídil jsem si silniční kolo. Dnes na to nedám dopustit. Chodíval jsem hrát hokej, kterému jsem se věnoval do svých 21. let. Hokej mi navždy zůstal v srdci a dnes jsem už dříve fanoušek. Nevynechám ani jeden zápas, ba dokonce s kluky před zápasem máme rituál jít spolu na kávu. Musím se přiznat přezdívky dvou hráčů mám dokonce vytetované (smích). Esi a Benzo jsou moje oblíbená dvojka, Benzo dokonce vždycky když nastupuje před zápasem na led mi zamává.
Jak vznikla značka Eg riders, pod kterou už více než 10 let dáváš nový život starým kolům? Kdo ji tvoří?
Značka Eg riders vznikla v roce 2013 v mém bývalém zaměstnání, kavárně, kde jsem pracoval 7 let a 138 dní. Pili jsme s bratrancem kávu a v tom skrsla myšlenka, jak budeme nazývat naše kola. Jednoduše jsme spojili počáteční písmena našich přezdívek E a G - Ewžen a Gračo. Graco byl můj parťák dlouhá léta a dodnes se poradíme, ale naše cesty se rozdělily, když měl práci, která vyžadovala velmi mnoho času a úsilí, dnes se setkáváme na hokeji spolu s našimi dětmi a fandíme.
Co obnáší tato práce? Jak postupuješ? Kde hledáš komponenty a možná i inspiraci, jak bude vypadat výsledné kolo?
Tak v první řadě se setkám se zákazníkem, projedeme si detaily, barvu, komponenty… Následně, pokud má vlastní kolo, tak ho rozložím, jdu pískovat a pak se věnuji skládání. Když zákazník kolo nemá, nevadí, já mám dost kol na to, abych mu mohl posunout, pokud nejde vysloveně o nějaké speciální. Inspiraci hledám na sociálních sítích, sleduji nové trendy.
Každé kolo, které ti projelo rukama má za sebou určitě zajímavý příběh. Na který si vzpomínáš nejraději?
Většinou je tomu tak. Já osobně říkám, že má kola mají duši, příběh. Takové kolo si člověk v obchodě nekoupí.
Musím se přiznat, že vlastním jedno velmi vzácné kolo, ke kterému jsem se dostal úplně náhodně. Jezdil na něm osobně Mistr Československa Ján Stejskal, který dodnes drží rekord v počtu startů na závodech kolem Slovenska. Soutěžil sedmnáctkrát az toho neuvěřitelných dvanáctkrát stál na stupni vítězů. Jistou měrou ovlivnil mé začátky v cyklistice.
Jaké příležitosti ti otevřel svět jízdních kol? Kam ses díky nim dostal, co jsi viděl a zažil, koho jsi poznal?
Dostal jsem se na výstavu do Dublinu ao dva týdny na to mě pozvali na světovou výstavu kol s názvem Spin LONDON. Dnes mě už mnoho lidí eviduje přes kola, poznal jsem různé známé tvary, ať už to byl Peter Sagan, prezident pan Kiska, Dominika Cibulková ... Ale mezi lidi, za které musím poděkovat, že jsem je poznal patří Riško Autner. Jsme super kamarádi a nesmírně si cením, že takového umělce znám osobně.
Ale dnes si raději obouvám tretry než brusle. Přijali mě mezi sebe kluci z cykloklubu DTC od nás z Topoľčan, se kterými máme pravidelné skupinové jízdy. Ale na prvním místě v mém volném čase je moje úžasná dcerka Emka.
