Danubiana - drahokam ve středu Dunaje

Necelých 20 km od Bratislavy, téměř na hranici Slovenska, Rakouska a Maďarska pluje na Dunaji „loď“ plná umění. Vlna, která ji omývá jí s grácií sekunduje. Díky její jedinečné poloze ji ročně navštíví více než 60 000 domácích a zahraničních obdivovatelů výtvarného umění. Danubiana Meulensteen Art Museum letos oslaví své 20. narozeniny a výstava, kterou při této příležitosti připravuje, bude určitě stát za to! Příběh směřující ke vzniku Danubiany se začal psát před mnoha lety, kdy se její zakladatel Vincent Polakovič jako sedmiletý poprvé setkal s dílem Vincenta Van Gogha „Havrani nad obilným polem“. \"Začal jsem se zajímat o jeho dílo, postimpresionismus, o výtvarné umění a vše, co s ním souviselo. Když v roce 1989 přišla Něžná revoluce a možnost dělat to, co člověka baví, rozhodl jsem se podniknout cestu po stopách van Gogha. Prošel jsem všechna místa, na kterých tento slavný ho , první soukromou galerii na Slovensku, která dostala jméno Žlutý dům Vincenta van Gogha,“ říká ředitel Danubiana Meulensteen Art Museum , Vincent Polakovič.

Původně právník pracující na Okresní prokuratuře v pozici vyšetřovatele se Vincent Polakovič s vášní sobě vlastní pustil do galeristické práce, aby se po roce od otevření galerie dostal až na pokraj bankrotu. Díky šťastným náhodám se koncem roku 1994 setkal s nizozemským sběratelem a podporovatelem umění Gerardem Meulensteenem, který mu pomohl vyrovnat dluhy, jakož i splnit touhu po něčem mnohem větším než byl Žlutý dům. \"Měl jsem energie na rozdávání a chtěl jsem postavit muzeum moderního umění. Takové, jakým byla pro mě muzeum Louisiana v Dánsku, které jsem navštívil. Proto jsem se na jaře v roce 1999 vybral z Popradu do Bratislavy s cílem najít místo, kde toto mé vysněné muzeum do Děna po Dně Šví do Deva Šna do Dna Šví po Duna Švína do Dna Šví po Děvína do Dna Šví po Dně do Švýna do Dna po mně. Když jsem uviděl majestátnost vodního díla a tento poloostrov, na kterém dnes muzeum stojí, věděl jsem, že pokud má moje vysněná Danubiana na Slovensku jednou někde stát, tak to nemůže být nikde jinde než právě tady. To místo bylo pro mě doslova jako magické zjevení.“

Loď s vlnkou

S finanční podporou Gerarda Meulensteena vyrostlo na poloostrově u Čunova v roce 2000 muzeum ve tvaru lodi – římské galéry, jeho architektem byl Ing. Peter Žalman. Postupný zájem široké veřejnosti však očekával od muzea nejen výměnné výstavy, které se v něm v pravidelných čtvrtletních cyklech obměňovaly, ale i představení stálé sbírky. Tak se zakladatelé muzea rozhodli pro jeho dobudování. \"Oslovili jsme studenty z Technické univerzity v Eindhovenu a studenty architektury v Bratislavě, aby načrtli vizi, jak by se náš poloostrov dal dotvořit. Za tím účelem jsme připravili dvoudenní workshop. Vítězným návrhem se stala nakonec idea Ing. Jana Kukuli, který nastínil vedle vlny která jakoby omývala původní budovu, přičemž ta by v budoucnu nic neztratila na své dominanci. To se nám moc líbilo,“ popisuje Vincent Polakovič.

Když se zakladatel Gerard Meulensteen později rozhodl své muzeum věnovat Slovensku, společně s Ministerstvem kultury SR vytvořili neziskovou organizaci, jejímž úkolem bylo nejen pokračovat v pořádání výstav v tomto výjimečném prostoru, ale hlavně úspěšně zrealizovat zmíněnou dostavbu muzea, na kterou zakladatelé dostali finanční prostředky. Celé dílo bylo dokončeno a předáno veřejnosti v září 2014, přičemž v témže roce udělila mezinárodní porota této dostavbě cenu „Stavba roku 2014“ ve Slovenské republice. Danubiana se postupně stala novým symbolem moderní Bratislavy, o čemž svědčí nejen její všeobecná popularita u veřejnosti, ale i skutečnost, že v roce 2016 získala cenu Julia Satinského „Bratislavská borůvka“.

Za těch 20 let, co existujeme jsme v Danubianu uskutečnili více než 150 výstav, představili přes 1000 umělců ze 43 zemí světa.

Výstavy, které jsem za posledních třicet let jako galerista připravil, a to nejen v domácích, ale také v zahraničních galeriích a muzeích, navštívilo již více než milion návštěvníků. Vydal jsem několik desítek katalogů a knih o výtvarných umělcích, jejichž díla jsem postupně představil široké veřejnosti.

Umělecká elita

Danubiana má především vzbudit v návštěvníkovi zájem o umění a zpopularizovat jej. \"Někteří kritici Danubiany říkají, že představujeme střední proud. Samozřejmě! Vždyť to je to, co je naším posláním. My nechceme dělat alternativní výstavy pro \"třech lidí\". Takové projekty si může dovolit a představovat možná malá galerie v centru Bratislavy. Pokud chceme, aby k nám autem, autobusem, případně lodí přijeli návštěvníci, musíme jim nabídnout něco, co je nadchne a přesvědčí o tom, aby k nám zavítali i příště. Experimenty si jednoduše dovolit nemůžeme. Umělce, které vystavíme, si vybíráme především podle jejich kvality, ale také stylu, kterým se jako muzeum veřejnosti představujeme. My jsme muzeum moderního umění a nikoli Centrum současného umění, případně Kunsthalle. Každoročně dostáváme řadu nabídek ze Slovenska a ze zahraničí, od výtvarníků, kurátorů, případně od partnerských muzeí a galerií, a je pak na vedení muzea a správní radě, abychom našim návštěvníkům připravili takovou dramaturgii výstav, které zaručí nejen vysoký estetický zážitek pro veřejnost, ale také návštěvu za veřejnost, ale i návštěvu muzea. Netvářím se, že jsem expert na umění, ale nějaké to výtvarné cítění nepochybně po těch letech, co se věnuji umění musím mít. Pro mě vždy bylo a je prvořadé především to, aby výjimeční slovenští umělci na začátku 21. století měli u nás možnost vystavovat svá díla v reprezentativních prostorách a hlavně v mezinárodní konkurenci. Byl bych rád, kdyby návštěvníci od nás odcházeli nejen spokojení, ale i nadšeni tím, jakou kulturní zemí Slovensko je. A to po shlédnutí Danubiany každý konstatuje," říká Vincent Polakovič. "Umění se věnuji už 30 let. Pozoruji, jak tvoří umělci nejen v zahraničí, ale i to, jak jedinečná koncentrace výjimečných umělců je aktuálně na Slovensku. V mnohém mi to připomíná Paříž na začátku 20. století, kdy tam , a mnozí další. Toto je dnes na Slovensku, a to napříč všemi výtvarnými styly a generacemi umělců. Je zde neuvěřitelný přetlak kvality. všude ve světě. Proto se snažíme dostat sem co nejvíce zahraničních umělců.“

V Danubianu za 20 let vystavovali jména jako Joan Miró, El Lissitzky, Sam Francis, Hermann Nitsch, Karel Appel, Antoni Clavé či Magdalena Abakanowicz.

Návštěvnost stoupá

"Už když má nějaká výstava na Slovensku návštěvnost více než 17 000 lidí, je to jedno neuvěřitelné číslo. Přitom jednotlivé výstavy trvají dva až tři měsíce, málokdy čtyři." Aktuální měsíční návštěvnost Danubiany je dnes asi 5000 platících zákazníků, když se muzeum otevřelo bylo jich 200 až 300. V létě se počet návštěvníků šplhá ik 7000 měsíčně. Denní rekord v počtu návštěvníků je 700. "I přes nárůst návštěvníků stále chceme, aby muzeum mělo lidský rozměr a nebylo přeplněné. Nechceme, aby naši návštěvníci šli v řadě stovek návštěvníků od obrazu k obrazu, jak to můžeme vídat v některých zahraničních renomovaných muzeích. Naopak, chceme, aby náš host už od první chvíle stráven na nás nejdůležitější. Výstavy se snažíme dělat i se zřetelem na skutečnost, že k nám rádi chodí mladé rodiny s dětmi Navíc, jak do jednoho z mála muzeí je k nám povolen i vstup s pejsky.“

Výstavní prostor Danubiany má v exteriéru 20 000 metrů čtverečních, 4000 metrů čtverečních má interiér muzea. Každý návštěvník se může projít i po pochůzné střeše s jedinečným výhledem na Alpy a Malé Karpaty. V parku Danubiany se nachází 60 soch od autorů z celého světa. \"Za poslední tři roky nám vzrostla návštěvnost o 100%, a pokud by se za další tři roky měla zvýšit znovu o dalších 100%, už by těch lidí bylo opravdu velmi mnoho. Museli bychom to začít nějak regulovat, co by nebylo velmi komfortní. Věříme, že do té doby dobudujeme i další pavilony, jejichž koncepci již máme připravenou. dostatek. Potom by každý návštěvník u nás mohl strávit třeba celý den.“

Prostory se budou rozšiřovat

V současnosti Danubiana zorganizuje asi 20 výstav ročně. Vystavující „hostující“ umělce doplňují díla ze soukromé sbírky spoluzakladatele muzea Gerarda Meulensteena. \"Máme k dispozici asi 2000 děl, kterými vhodně doplňujeme aktuální výstavy. Pan Meulensteen má ve sbírce díla 50 slovenských autorů, většinou umělců, které měl možnost osobně znát. Každé dílo mu něco v životě připomíná. Nikdy si nekoupil obraz od Picassa, jehož osobně neznal, ale koupil si Paula Jenkin. Ze slovenských autorů v jeho sbírce naleznete díla Josefa Jankoviče, Miroslava Cipára, Vladimíra Kompánka, Rudolfa Sikory, Vlada Popoviče, Petra Pollága, Ota Bachoříka, Ivana Pavleho, Světa Ilavského, Milana Lukáče a jiných.“ V nynější sbírce samotného muzea jsou už i desítky děl od umělců, kteří v Danubianu za poslední roky vystavovali.

V plánu je výstavba Pavilonu pro mladé, který by sloužil jako prostor pro umělce do 40 let. Díla těchto tvůrců představí Danubiana právě u příležitosti svého 20. výročí. \"5. září 2020 otevřeme velkou společnou výstavu vybraných absolventů VŠVU od roku 2000 po dnešek. Od každého výtvarníka představíme jedno dílo. Celkem více než 100 děl velmi talentovaných umělců. Ta pestrost a žánrová různorodost bude jistě velmi oceněna domácí a zahraniční veřejností, \". Pohádkový prostor za Bratislavou nabízí nejen prostor pro vnímání umění jako takového, ale je také prostorem pro odpočinek, inspiraci a příjemné setkání. Jak píše ve své básni Ľubomír Feldek:

Při krásném modrém Dunaji je město Bratislava a pod ní Danubiana, to muzeum, co plave.

Tady Dunaj houpe nádheru, dar pro budoucí časy a mění římskou galéru, na galerii krásy.

Houpá Dunaj ty obrazy a sochy, v té Danubianu je výstava kouzelná.

Houpá Dunaj ty obrazy a sochy, co dav se při nich setká ze všech koutů světa.

Což obdivovala je i ne jedna královna.

Ľubomír Feldek