Když se řekne Ferrari, zpozorní 10letý chlapec i postarší dáma. Oba totiž vědí, co se pod tím jménem skrývá. Automobil, historie, legenda, estetika a pro mnohé životní sen. Tento článek však není o Ferrari. Je o „Ferrari na moři“. Je o lodích značky Riva.
Ve mně vyvolávalo emoce jméno Riva už od malička, kdy jsem obdivoval nádherné tvary z mahagonového dřeva lemované chromem snad nejznámější lodi této značky – nesmrtelné Aquaramy. Představoval jsem si sebe, jak po odparkování Aston Martinu nastartuji dva vidlicové dvanáctiválce značky Lamborghini as Aquaramou překřižuji jezero Como. Potom připluji do soukromých doků renesanční vily a otevřu láhev šampaňského značky Bollinger. Zkrátka a jednoduše - životní styl á la James Bond.
Netrvalo dlouho a Pietro si vysloužil přívlastek „mistr stavitel“ a lodě už nejen opravoval, ale se je rozhodl i stavět.Obdiv, touha, respekt a vášeň pro kvalitní a poctivou práci postupně ztratily formu pouze dětského snu as rostoucím věkem rostla i neodolatelná touha zajímat se o tyto umělecké předměty stále více a více. Až nakonec přišel čas (a možnost) poznat se s představiteli této značky osobně. Nepředbíhejme však události a přibližme si nejprve příběh tohoto extraordinárního výrobce korábů moří.
Příběh legendární firmy Riva se začal psát již v roce 1842 a na jeho počátku byla bouře. Na jednom ze známých italských jezer – Iseo – si totiž silná bouře vzala za oběť několik lodí, které se rozhodl opravit jistý Pietro Riva. Tento gentleman přijel k jezeru Iseo do města Sarnico z dalšího ze známých jezer – Como. Netrvalo dlouho a Pietro si vysloužil přívlastek „mistr stavitel“ a lodě už nejen opravoval, ale se je rozhodl i stavět. Odkaz Pietra Rivu je znát v tunelu Monaco Boat Service v srdci Monackého knížectví i dnes. Je to láska k vodě, moři, k práci se dřevem a hlavně hluboký cit pro poctivou práci. Na světě neexistuje nic podobného jako lodě značky Riva.
Já jsem odpověď na otázku, proč je tomu tak, ale i další odpovědi hledal právě na zmíněném místě. Na místě, kde tyto lodě dávají ještě o něco větší smysl než kdekoli jinde. Pochybuji totiž, že je na světě ideální místo vychutnat si estetičnost produktů značky Riva než je perla Francouzské riviéry - Monako. A právě zde sídlí Monaco Boat Service (MBS), autorizovaný dealer a servis značky Riva, který jsem byl pozván navštívit. Prezidentem MBS není nikdo jiný než Lia Riva – dcera Carla Rivu, jehož příběh povídám o malou chvilku. Unikátní atmosféru v tunelu v Port Hercules dotvářel mechanik, který mě jím převedl.
Známý tunel leží pod palácem monacké knížecí rodiny Grimaldi a byl v rámci servisní sítě Riva hlouben do skály dva dlouhé roky, dokončen a slavnostně otevřen v roce 1959. Dnes je právě tento tunel sídlem MBS. Okamžitě po vstupu jsem se cítil jako milovník umění, kterému právě otevřely brány muzea v Louvru a měl ho celé jen pro sebe. Vedle prohlížení několika klasických modelů jako Aquarama, Tritone či Ariston v kontrastu s moderní Aquariva Super, jsem dostával lekci o jedinečnosti lodí Riva z první ruky od člověka, což si může dovolit tvrdit, že zná tyto lodě lépe než kdokoli jiný. Pracuje totiž ve stejné firmě již 25 let.
Společně jsme zavzpomínali na „staré časy“ (klišé, které ale v útrobách tunelu MBS nabylo zcela nových rozměrů) as vášní a láskou mi vysvětlil, jak se vyráběly klasické Rivy, jak miluje vůni dřeva či jak je možné, že i přes uspěchaný a přetechnizovaný svět se vyrábí. Přestože jsme oba milovníci klasických lodí a automobilů, ujistil mě, i navzdory mému skepticismu, že novodobé produkty značky Riva jsou skutečnými nositeli dědictví, od nejmenšího modelu Iseo (8,2m) až po největší Mythos (37,5m). Nechávám se unášet atmosférou tunelu a příběhy mechanika, které sahají od příhod o známých lidech, kteří svou Rivu v tunelu garážují až po jeho osobní příběhy spojené s touto firmou. Neumí si představit lepší práci než se starat o tzv. „vintage Rivas“ (klasické modely značky Riva).
\"Řeknu vám něco na rovinu. Tyto lodě nejsou jako auta, které dnes staví roboty na běžících pásech. Tyto lodě jsou stále ručně stavěné, kus po kuse. Člověk, co je vyrobí tak navždy zůstane jejich součástí. \"Je to poctivá práce, \"říká, a přitom prozrazuje, že každé ráno vstává, že každé ráno vstává, pracoval na jedné z několika lodí, které v tunelu skladují pro majitele. \"V létě mohou být hlavně nové lodě i venku, ale v zimě dáváme všechny dovnitř. Majitel vždy zavolá a my mu loď připravíme, \"vysvětluje vedle toho, jak si prohlížíme rozebranou Rivu Ariston s jedním osmiválcovým motorem a téměř v perfektním stavu. Na otázku, jak je možné, že 50 let stará loď může být v takovém stavu odpovídá jasně: „Kvalita výroby“. Když se to pokoušíme rozvést, dozvídám se kromě procesu zpracování mahagonového dřeva také o speciálním měření tloušťky niklu, které zavedl a pokládal za mimořádně důležité v rámci udržení prvotřídní kvality Carlo Riva. A kdo to vlastně Carlo Riva byl?
Udělal z výrobce lodí jménem Riva symbol a sen. Symbol stylu, vkusné extravagance, elegance, kvality, ale také popularity a společenského postavení.
Opět si pomůžu porovnáním s nejznámější automobilkou na světě, respektive porovnáním s jejím zakladatelem. Protože co Enzo Ferrari udělal pro svět automobilů, to udělal Carlo Riva pro svět stylových sportovních lodí (tzv. „runabouts“). Zjednodušeně řečeno, udělal z výrobce lodí jménem Riva symbol a sen. Symbol stylu, vkusné extravagance, elegance, kvality, ale také popularity a společenského postavení. No a snem se stal pro mnohé, včetně mě. Carlo Riva, člověk, který doslova vyrostl na moři, byl znám svým neutuchajícím entuziasmem a absolutní vášní pro to, co dělal. A to, co dělal nejlépe, by se dalo nazvat hledáním dokonalosti v detailech.
Když v 50. letech cestoval do USA, objevil přístroj, který měřil tloušťku niklu. Inspirován loděmi americké výroby (v 50. letech byla Amerika pověstná „érou chromu“), které měly tloušťku 7 až 8 mikronů, vzal přístroj domů a změřil tloušťku niklových částí na svém FIATu. Tloušťka byla 2 mikrony. Carlo věděl, že dokonalost – tak, jak tomu bývá ve všem – tkví v detailech, a tak se zaměřil na tloušťku niklových částí na lodích Riva. Trval na tom, že musí být ještě tlustší než v případě jejich americké konkurence, a tak se postupně v dílnách v Sarnici vyvinul nový systém výroby chromových částí, za použití nejmodernějších technologií. Carlo vsadil do toho všechno, přičemž šlo jen o malý detail.
Přestože Alain Delon lodě neměl rád, do Rivy se tento milovník vkusu a estetiky fatálně zamiloval.Ale když je těchto víc, spolu vytvoří celek. A celek, který vytvořili v Sarnici poctivou ruční prací s každým detailem, vstoupil do historie pod jménem Aquarama. Jen pro zajímavost, výsledná tloušťka niklových částí na lodích Riva byla trojnásobná oproti jejím rivalům z druhé strany Atlantiku. Když tedy hledáte odpověď na otázku, jak je možné, že 40, 50letá plavidla značky Riva vypadají často jako nová, najdete ji v detailech, jakým je například tloušťka použitého niklu či dále například speciální zpracování mahagonového dřeva. Samozřejmě je nutno dodat, že nešlo jen o téměř dokonalé zpracování Aquaramy, všechny modely nesoucí označení Riva, zda šlo o Tritonu, Ariston či nejmenší Junior, byly vyráběny se stejnou precizností a citem pro detail.
Ocenit poctivou práci a perfekcionismus Carla Rivu dokázali králové a královny, princové a princezny, sultáni, herci, spisovatelé, sportovci či špička světových businessmanů. Kromě Brigitte Bardot, Sophie Loren, Prince Rainiera či Aristotela Onassise a mnoha dalších, vlastnil Aquaramu také Alain Delon. Nejlépe ilustruje fakt, že se do lodi musel tento milovník vkusu a estetiky fatálně zamilovat. Dělonova obecná nechuť trávit na lodích čas – když byl mladý, požádal o přeložení z francouzského námořnictva k pěchotě, protože mu na palubě bylo nevolno. Navzdory mořské nemoci se Aquarame prostě nedalo odolat, a abyste pochopili proč, musíte ji vidět živě. Ještě než jsem opustil tunel, pořídil jsem si fotografii s plakátem Alaina s Claudií Cardinale na palubě Aquaramy.
Příjemné zakončení ještě příjemnější návštěvy – tedy alespoň jsem si myslel. V tom momentě jsem totiž ještě netušil, že za dva týdny budu v Monaku opět – před mým odchodem mě totiž Lia Riva osobně pozvala na soukromý večírek klienty a přátele značky Riva během světoznámé Monaco Yacht Show. Zážitek, který by bezpochyby každému z nás setrval v mysli po celý zbytek života. Se sklenkou šampaňského si vychutnávat představení nového modelu 76´ Bahamas či prezentaci desítek klasických či moderních lodí této značky a pak přehodit alespoň pár slov s madam Rivou osobně ve mně nejen zanechalo hluboké emoce, ale dalo pevné, betonové základy mému dávnému přesvědčení, že když má člověk jít si za svým – lidé si vašich znalostí všimnou, a ti správní je i dostatečně ocení.
Přestože i během Monaco Yacht Show poutala největší pozornost majestátní Aquarama vystavená hned při vstupu do prostor večírku, Riva nežije jen z minulosti a Monte Carlo se opět nabízí jako nejlepší svědek toho, že tím čím byla Riva kdysi - symbolem luxusu, bohatství, a zejména vkusu a společenského postavení, ostává. Okruh majitelů nových modelů stále tvoří hvězdy filmového plátna, kapitáni průmyslu či designéři. V Port Hercules je opravdu extrémně obtížné něčím zaujmout. Paradoxem je, že Monako je opravdu místo, kde i milovník aut či lodí postupně otupí své smysly a přestane vychutnávat jedinečnost například takového Bugatti Veyron – vždyť přece za rohem stojí další.
V Monaku se totiž používá jiný slovník a často otřepaná fráze „vyčnívat z davu“ zde má mezi gigantickými jachtami a supersportovními auty za miliony úplně jinou definici. Zaujmout a vydobýt si pozornost na tomto malém kousku země je tedy náročnější než správně namíchat to pravé, původní „Vesper“ Martini.
