Marek Svoboda: Slovan je můj splněný sen

Útočník A týmu HC Slovan, který si plní svůj sen o hokeji již třetí sezónu s pokorou říká, že je vděčný zejména svým rodičům. Marek Svoboda má 22 let a hokejovou kariéru před sebou, myslí však také na případ, že by kvůli zranění musel skončit, a začal studovat na vysoké škole. Mluvili jsme s ním o jeho začátcích, hokejových idolech a splněných snech.

"Měl jsem asi 4 roky, když jsem šel s otcem kolem stadionu a vzal mě dovnitř. Tam právě probíhal nějaký trénink, tak mě zvedl, abych viděl. Velmi se mi to zalíbilo a chtěl jsem to zkusit. Rodiče mi koupili výstroj, tehdy asi za měsíční výplatu, a dali mi podmínku, a dali mi podmínku nebo ne. Já jsem si to však zamiloval hned od začátku, nemusel jsem se rozhodovat,“ vzpomíná Marek Svoboda na svůj úplně první kontakt s hokejem.

Od začátku snil o Slovanu, ale během své kariéry hrál i za jiné kluby. Hodně ho naučila HOBA v bratislavské Dúbravce, a také Motor České Budějovice. \"Cítil jsem, že pokud se chci posunout dál, ve slovenské juniorce nedostanu takové podmínky jako mi nabídli tam. Poprvé jsem si \"přičichl\" k seniorskému hokeji, což by ve Slovanu v té době bylo velmi těžké, junioři v KHL nedostávali prostor. České Budějovice jsem bral jako takový mezistupeň a pomohlo mi to," vypráví Marek a pokračuje, co bylo zlomovým momentem v jeho kariéře. "Když jsem skončil v týmu žáků, asi dvě sezóny jsem nehrál, protože jsem měl různá zranění, byl jsem na operaci, měl jsem dvakrát zlomenou klíční kost, problémy s problémy řekli, že se dám dohromady a uděláme vše pro to, abych se vrátil. Když jsem vyzdravil, začal jsem makat, otec se mi dost věnoval, chodil se mnou na individuální tréninky do Čech. doporučil mě do mládežnické reprezentace, ve které jsem předtím nikdy nebyl, a od té doby jsem už nechyběl na žádném srazu, až do dvacítky, a pak to už tak postupně všechno šlo.“ Aktuálně svůj hokejový vzor Marek nemá, ale snaží se z každého spoluhráče něco vzít. "Když jsem byl malý, měl jsem dva takové hlavní vzory - Mira Laža a Richarda Kapuš. Ještě když jsem chodil na starý stadion Slovanu s tátou na zápasy, jejich dva jsem měl nejraději."

Nejvážnější zranění, která Marek překonal byly otřesy mozku, tuto sezónu se mu větší zranění, naštěstí, vyhýbají. Myslí však i na zadní dvířka, externě začal studovat Podnikový management. „Chtěl jsem mít „v rukou“ vzdělání, a možnost studovat online je pro mě výhoda. Chodím jen na zkoušky, učím se doma, vyhovuje mi to a zatím to zvládám docela dobře. Něco mě baví víc, něco méně, ale jsem rád, že jsem se na to dal a chci to dokončit,“ říká Marek. Marekova rodina od jeho malička doslova žije hokejem. Neunikl mu ani jeho mladší bratr, který nyní jako šestiletý také trénuje ve Slovanu. "Bratr má jiné podmínky pro trénink, než jsem měl kdysi já. Změnily se tréninkové metody, hráči tráví více času na ledě. Velmi ho to baví, já se ho snažím co nejvíce podpořit, poradit mu. Začal už hrávat i zápasy a daří se mu, už dal i nějaké góly." Rodiče bratrům vytvářejí co nejlepší podmínky a podporují je. "Maminka nám dělá zázemí, vaří, peří, povzbuzuje nás. Vždy čte všechny hokejové články a když přijdu unavený z tréninku ao hokeji nechci ani slyšet, vypráví mi, co všechno se dozvěděla," směje se Marek. "Jsem oběma rodičům velmi vděčný, podporují mě od začátku." Jak již bylo zmíněno, Markův cíl ​​v hokeji bylo hrát za Slovan. \"Slovan je moje srdcovka, vždy to byl můj největší sen, hrát za A-čko, a jsem rád, že se mi to splnilo. To, že Slovan byl v KHL byl pro mě jen tak příjemný bonus, \"říká Marek a pokračuje. \"Neříkám, že bych se nechtěl dostat do NHL, každý se chce, ale od malička jsem měl vysněný ten Slovan, to jsem si splnil. Teď bych chtěl se Slovanem dosáhnout nějakého úspěchu, nejlépe už v této sezóně. Aktuálně jsme první v tabulce, docela se nám daří, tak věřím, že to tak půjde i dál. A samozřejmě, .