13/02/2020
Peter a Anna Ambrúz - špička v slovenskom motoršporte
Na Slovensku není třeba nikomu vysvětlovat, co je to fotbal či hokej. Dokonce v posledních letech se díky úspěchům našich reprezentantů rozšiřuje pole národní expertízy io sporty jako sjezdové lyžování či cyklistika. Jen málo z nás však tuší, že světové věnce z těch nejprestižnějších akcí nosí Slováci iz disciplín motoristického sportu. I když Slovensko na svého prvního jezdce Formule 1 stále čeká, vězte, že v disciplíně závodu do vrchu nemáme jednoho, ale dokonce dvou závodníků, jejichž úspěchy sahají daleko za naše hranice. A navíc, sdílejí společné příjmení, manželé Ambrúzovi. S Petrem a Annou jsme si původně chtěli popovídat o jejich sportu na snad nejikoničtějším místě pro slovenské závody do vrchu, na Pezinské Babe. Jelikož si bohužel Bratislava vybrala svůj jediný zasněžený den v roce právě na datum našeho setkání, museli jsme sáhnout po alternativě, garáži týmu Ambruz Racing. Tam v plném proudu probíhá příprava na nadcházející sezónu, která je po úspěšném roce 2019 skutečně plná očekávání. Peter se stal šampionem International Hill Climb Cup, což je paralelní soutěž s nejvyšším šampionátem závodu do vrchu, Mistrovstvím Evropy. Jeho manželka Anna zakončila rok třetím místem, což doplnila Ladies trofejí určenou nejúspěšnější ženské závodnice do vrchu.

„Od malička jsem byl vychováván tak, abych uměl pracovat rukama, bylo jedno, jestli to bylo opravovat auta nebo postavit stěnu na chalupě,“ odpovídá na otázku, jak se dostal k automobilovému závodění Peter. "Začátkem devadesátých let jsem začal stavět motory a postupně se to proměnilo přes stavění aut na závod až do samotného závodění, k němuž jsem se dostal v roce 1996. Měl jsem sportovní auto a občas jsem si byl zajet novinářskou ligu. Nebral jsem to však velmi vážně a prošlo snad děs auto. Právě ten mě neustále přesvědčoval, abych se závodění začal věnovat i sám. Koupil jsem si auto a najednou to všechno začalo.

„Od toho momentu jsem chtěl dosáhnout stále více a více, takže se moje závodění postupně posouvalo z Mistrovství Slovenska na mezinárodní soutěže, ať už je to zóna střední Evropy a později až do samotného mistrovství Evropy (což je nejvyšší soutěž závodů do vrchu na světě, pozn. red.).Teď už stabilně čtvrtý rok. FIA (Mezinárodní automobilové federace).“

Annu docela pragmaticky dotáhl do závodění manžel. "Postavil mi auto a řekl, abych to vyzkoušela, nicméně auto se dá kdykoli prodat, pokud mě to nechytí. No, a zůstala jsem. Ani jsem zpočátku nevěděla, do čeho jdu, posadili mě do auta a hop. Není to jednoduché, nakonec, během třetího závodu jsem skončila na střeše, ale auto se opravilo. závodem, během prvních zkušeností bylo mé srdce v cíli rychlejší než já.”
Mnozí si těžko umí představit, proč by se někdo chtěl přivázat do sedačky, která má více společného se sezením ve stíhačce než v autě a řítil se nahoru kopcem rychlostí atakující 200 kilometrů za hodinu, zatímco běžná auta jedou stejnou cestou sotva 60 km. Je to ovšem droga, které se nedá tak snadno zbavit. „Motivací je určitě i adrenalin, ale zejména cíl neustále se zlepšovat, jet rychleji…,“ zamýšlí se Peter. "Ať už technikou auta nebo jízdou. Hlavně tehdy, když si člověk sedne do závodního auta a dá si na sebe helmu, vypne úplně, nemyslí na nic, jen se koncentruje na svou jízdu. Dokonale si při tom vyčistíte hlavu." „Já vypnout nemůžu, já mám dítě (smích),“ dodává jedním dechem Anna. "Soutěžím zejména sama se sebou, porovnávám si výsledky, kterých jsem dosáhla na daném kopci před tím, pokud je to možné. Jezdím profesionálně jen druhou sezónu, a proto se na mnoha kopcích ocitnu často poprvé."

Závod do vrchu však není zrovna mainstreamová disciplína, co tedy Ambrúzovce k němu tak táhne? "Před rally mám respekt. Velký respekt před lidmi, kteří se dokáží řítit přes les dvoustekilometrovou rychlostí," odpovídá Peter. "V minulosti jsem šel i okruhové závody, ale ty jsou mnohem finančně náročnější, protože kopce nejsou tak tvrdé na techniku. A navíc, závodů na okruzích je v našem okolí mnohem méně." Ježdění manželů na závodech se může na první pohled jevit jako příjemně rodinně strávený víkend, je to však tvrdá dřina. "Jezdíme zhruba šestnáct závodů za rok. Je to dost náročné, jednak i finančně, ale zejména časově. Jsou to často desetitisíce kilometrů, které musíte procestovat s autem v přívěsu," říká Peter. „Navíc, jakmile přijedete do dějiště závodu, musíte si několikrát projet trať v civilním autě, abyste se na jízdy připravili,“ doplňuje ho Anna.

Jen pro ilustraci, jeden z nejlegendárnějších závodů do vrchu Trento Bondone, považovaný za evropskou alternativu k americkému Pikes Peak, mají 174 zatáček. Projít trať silničním autem trvá i dvě hodiny. Během pár tréninkových jízd je nutno nasát maximální množství informací o trati. Mimochodem, Anna absolvovala tento závod jako jediná Slovenka v historii. Úspěchy manželů Ambrúzových však daleko při této statistice nekončí. Peter má za sebou pět titulů mistra Slovenska v řadě a rovněž se může pyšnit vítězstvím v zóně Střední Evropy. Poslední rok vyvrcholil pro Petra již zmiňovaným titulem ve sklenici FIA. Anna zase jen ve své druhé sezóně skončila třetí ve stejném šampionátu. Na obzoru je i další šampion s příjmením Ambrúz. Jejich syn začíná svou motoristickou pouť pomalu v motokárách, aby zatáhl rodinnou tradici dál. Právě proto se neumíme dočkat, co si rodina Ambrúzovců přichystá na sezónu 2020. Budeme jim držet palce!

Co je to závod aut do vrchu

Závody do vrchu absolvují jezdci na upravených cestovních či formulových automobilech a na rozdíl od okruhového závodění, na jaké jsme mnozí z televize zvyklí, závodník startuje ve spodní části kopce sám a soupeří s konkurencí na dálku, pomocí časomíry. Cílem je přijít na vrchol kopce v co nejkratším čase. Závody se konají na silničních komunikacích, které používáme běžně i my. Nejblíže k Bratislavě můžete závody do vrchu vidět na Pezinské Babě či na Dobšinském kopci.
13/02/2020