Možná přes centrum Bratislavy denně přecházíte, do práce, na setkání... Nebo ho navštěvujete jen v době volna, o víkendech a během různých trhů či slavností. Často cestujeme za hranice svého města či státu a neznáme místa, která u nás obdivují cizinci. Staňte se na chvíli turistem v Bratislavě a podívejte se s námi na (možná známá) místa, která jste si nikdy nevšimli detailně prostřednictvím tabulí a nápisů, které nám prozradí více o naší historii a ještě dnes nám budou inspirací.
Procházku začneme na někdejším dřevěném padacím mostě, kterým se kdysi vstupovalo do středověkého města. Dnes už je pod ním známá Letní čítárna U Červeného raka, ale kdysi v příkopu byla opravdu voda, později střelnice či divadlo. Stojíme u soch Jana Nepomuckého a archanděla Michala a díváme se na jedinou zachovalou bránu nacházející se na dnešní Michalské ulici. Zbývající tři spolu s hradbami po roce 1775 ustoupily rozrůstajícímu se městu.
Abychom byli přesní, díváme se ještě na předbrání, vnější bránu. K samotné Michalské bráně ještě od té vnější vede ostře zahnutá ulička. barbakan. Ten měl chránit bránu města před zásahem dělových střel. Nepřítel neměl výhled na hlavní bránu, a jelikož následovala zatočená ulička, střely končily mimo hradby a nepoškodily vstup do města.
Pod vnější bránou kráčíme k hlavní bráně, Michalské. Pozor, pokud jedete úzkou uličkou na levé straně, nic neříkejte. Tou vycházel za hradby města na popraviště kat a odsouzení a špatná energie kumulovaná v tomto prostoru by se na vám mohla přinést neštěstí.
"Při této stavbě jsme prací rukou usilovně pomáhali, až jsme s pomocí Boží vyvedli do výšky tuto věž. Vy, kteří najdete tuto cedulku a přečtete ji, vzpomeňte si na nás zemřelé a pomodlete se za naše ubohé duše. Anno, Domini po narození Ježíše Krista, 27."
Právě během panování Marie Terezie se tato významná instituce dočkala důstojného sídla a Bratislava vzkvétala. O rozmachu svědčí i počet obyvatel města, který se během jejího panování ztrojnásobil.
Prostory Staré radnice totiž sloužily Městské radě - rychtáři a 12 městským radcům, kteří vykonávali soudní i správní moc, tzn. zasedali nejen ve věcech správy města, ale byli také členy městského soudu.
Na stropě Soudní síně, kolem obrazu Posledního soudu je další nápis věnující se spravedlnosti, úryvek z Bible:
"Ve věčné paměti bude spravedlivý; nebude se bát špatné zvěsti."
Jozef Baťán byl držitelem čestného titulu primas, od kterého je odvozen i název Primaciální palác.
Sedíme na lavičce a díváme se na vyzdobený palác. Vidíme různé umělecky ztvárněné alegorie morálních hodnot, které byly pro jeho stavitele důležité.
Na střeše jsou sochy symbolizující vědu a umění, moudrost, lásku k vlasti, mlčenlivost, čistotu srdce či boží moudrost. Ve středu je velký kardinálský klobouk a erb Baťánových.
Článek byl připraven ve spolupráci s průvodkyní Ľubomírou Černákovou .
Foto: Martin Mondok , archiv Ľ. Černákové
I když dnes už Michalskou věž z mostu vidíme, kdysi nebyla ani zdaleka tak vysoká. Ale k tomu se ještě dostaneme. Na vnější bráně je tabule, kterou dal osadit otec Marie Terezie, rakouský arcivévoda, římskoněmecký císař Karel VI., jako uherský král Karel III.
Na tabuli je latinský nápis, úryvek z evangelia podle Lukáše:
„Každé království v sobě rozděleno zpustne, 1712“
Michalská brána
Počátky Michalské věže spadají do období konce 13. století. Jak jsme již zmiňovali, z mostu ji vidět nebylo. Její původní výška sahala jen nad dnešní druhé okno, patro, ze kterého se dalo vyjít na hradby. Kvůli tureckému nebezpečí ji v 16. století postupně navýšili o další patra. Potom v roce 1758 byla věž nadstavena o část, kterou dnes vidíme nad věžními hodinami a završena sochou archanděla Michala bojujícího s drakem. Prakticky už tehdy získala dnešní podobu, i když k určitým úpravám samozřejmě došlo i během pozdějších rekonstrukcí. A právě během jedné z nich, v roce 1845 prý našli mezi jejími trámy zastrčený papír se jmény čtyř stavebních a tesařských mistrů a stavitelů s textem:
Palác Uherské královské komory
Po Michalské ulici kráčíme k paláci Uherské královské komory, nynější Univerzitní knihovně.
Nad balkonem na budově se nachází tabule s textem v latině:
„Vznešená Maria Terezie, uherská a česká královna, rakouská arcivévodkyně
z nehynoucí laskavosti a spravedlnosti od základů vybudovala královskou komoru v roce své vlády 1753.
Znevažuje budoucnost, kdo zanedbává přítomnost.“
Stará radnice
Přes Sedlářskou ulici přejedeme na Hlavní náměstí až k jeho dominantě, Radniční věži.
Tam jsou osazeny kamenné tabule, tentokrát s textem v němčině.
„Čas utíká, smrt přichází.
Člověče, konej spravedlivě a boj se Boha.“
Nad tím iniciály (OT) a letopočet 1659.
Je možné, že kameny nejsou původně z radnice, ale mohly tam být osazeny dodatečně z jiných domů ve městě. V každém případě, spravedlnost není zmiňována náhodně.
Soud zasedal v síni, kterou koncem 17. století přestavěli a bohatě vyzdobili. Její pojmenování „Soudní síň“ tak koresponduje s vyobrazením „Posledního soudu“ na klenbě. Kromě něj jsou zde i další symboly výkonu spravedlnosti: ikonický symbol tvz. mečového práva v podobě ruky vyčnívající ze zdi, svírající popravní meč, či obraz „Alegorie Spravedlnosti (Justice)“ od neznámého autora. A v neposlední řadě v Soudní síni zaujme sochařský zdobená třídílná skříň s „tajnými“ dveřmi.
Primaciální palác
Po bitvě u Moháče se Bratislava od roku 1536 stala hlavním městem Uherského království (a od roku 1563 i korunovačným městem uherských králů). Pobýval se zde také ostřihomský arcibiskup a kardinál Josef Baťán, který se rozhodl na místě chátrající arcibiskupské kurie vybudovat své nové sídlo. Stavba byla dokončena v roce 1781. V listopadu téhož roku vysvětili i kapli sv. Ladislava, která je součástí paláce.
Na paláci je také krátký nápis, opět trochu symbolický:
Pozlacená písmena C a I, která drží dva andělé (tzv. putti) na fasádě Primaciálního paláce, jsou iniciálami osobního hesla arcibiskupa Josefa Baťána.
C – Clemence (laskavost)
I – Iustitia (Spravedlnost)
Podle něj jde o dvě nejdůležitější hodnoty.
Ľubomíra Černáková
Ľubomíra Černáková je dlouholetou bratislavskou průvodkyní. Středoškolské vzdělání absolvovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě a pokračovala na Ekonomické univerzitě. Kombinaci výtvarného a ekonomického vzdělání zhodnotila ve více institucích v oblasti umění i marketingu, aby se nakonec rozhodla nechat všechno tak a věnovat své lásce: dějinám umění. Cesta se našla přes zpřístupňování památek a historie milované Bratislavy. Těší ji tvořit tematické procházky na společensky lákavá témata a hledat spojitosti v dějinách Bratislavy a světových metropolí. Spolupracuje s Bratislava Tourist Board, Bratislavským kulturním a informačním střediskem, Městskými lesy v Bratislavě, Slovenským národním muzeem atp. a organizuje akce iv rámci vlastního projektu Historicky.sk , na kterých jsou vítáni stejně vidící jako i nevidomí a slabozrací návštěvníci.
