18/10/2023
Richard Autner: Fotiť som začal, keď som bol „stratený“ v živote
Je člověkem více umění. Nerad se věnuje výlučně jednomu z nich, proto se vyhýbá stereotypu a vyhledává nové impulsy. Fotografii jako vyjádření jeho pohledu na svět (znovu)objevil na jaře letošního roku. Talentovaný herec, hudebník a fotograf naší nejnovější kolekce Richard Autner.

Herectví

Herectví se amatérsky věnoval od pěti let, v patnácti začal chodit na konzervatoř a na herectví se dal profesionálně. Pokračoval studiem na VŠMU a angažmá ve Slovenském národním divadle, který minulou sezónu ukončil. "Věnuju se herectví celý život, a pomalu mi to přestávalo dělat radost, začal jsem to dělat velmi mechanicky. To, že jsem dal v SND výpověď způsobilo, že tam chodím rád a šťastný. Rád vidím večer kolegy a jsem celkově spokojenější," říká o výpovědi v divadle Richard.
Herecké práci se však určitě plánuje věnovat nadále. Stále ho můžete vidět v představeních tří bratislavských divadel. \"Všechny postavy, které mi zůstaly hraji opravdu velmi rád. Jánošík (v Divadle Aréna, pozn. Red.), kde hraji hlavní postavu, je inscenace, která nabízí, díky spolupráci s historičkou, divákovi ucelený obraz, jak vznikla legenda se jménem Jánošík. V Pressburger Fight Club pozn. red. ) , který jsme premiérovali minulou sezónu, hraji Imricha Lichtenfelda, který je fascinující postavou bratislavských dějin. chce zachránit svou milou. Jsou to opravdu mé oblíbené inscenace,“ říká o svých aktuálních postavách Richard.

Kromě divadla ho můžete vidět také v několika projektech v televizi.

Během své herecké kariéry hrál desítky postav, a tak trochu mu přischly zejména ty záporné. "Ještě ve škole nás učili, že už při nastudování negativní postavy máš zjistit, co je na ní dobré. Snažit se v tom špatně najít i něco kladného. A hlavně zjistit, proč je ten člověk špatný. Pro mě taková postava nabízí více výzev, bádat, proč je ten člověk takový, jaký je, co zažil. Zatím." obojí,“ říká Richard a vzpomíná na televizní pohádku Vánoční přání a hlavní postavu Martina, kladného hrdiny. \"To bylo opravdu krásné. Velmi jsem si užíval to natáčení, a co mě extrémně těší, že se stala již vánoční klasikou. Od roku 2018, kdy měla tato pohádka premiéru ji dávají každé Vánoce, iv Čechách. Je to super."
Jednu vysněnou postavu však ještě má. "Velmi toužím po tom zahrát si člověka s Tourettovým syndromem, který mě už dlouho fascinuje. Je to pro mě obrovská výzva. Ale každá postava je výzva."

Hudba

I když herectví Richarda baví, živí ho a chce se mu i nadále věnovat, potřeboval ho v životě trošku odsunout, aby vznikl prostor i pro další umění. \"Hudba vstoupila do mého života během studia na konzervatoři. Dostal jsem od rodičů na Vánoce malinký elektronický klavír, který jsem si zapojoval do počítače a hrál jsem vždy, když jsem měl potřebu. Tak vlastně vznikly všechny mé písně. Z vnitřní potřeby něco říct, \"popisuje Richard, jak se rodil jeho první album Odpověď 2 který vydal. postupně, několik let. "Když mi do života přišel můj nejlepší kamarád Marek Žilinec, dnes už bubeník naší kapely, zjistil jsem, že se hudbě chci věnovat profesionálněji. Dlouhá léta jsem si ji dělal sám doma, ale on mě inspiroval k tomu písně nahrát a začít koncertovat." Richardovu kapelu dnes kromě zmíněného Marka tvoří klavírista Martin Christov, baskytarista Milan Koyš, decháři Karol Šípoš a Jan Slezák a kytarista Boris Čellár. Písničky, které Richard tvoří hudebně i textově jsou jeho osobní výpovědí. Připravované druhé album by mělo vyjít začátkem příštího roku. \"Poetika písní bude velmi podobná prvnímu alba. Stále se v nich věnuji mým oblíbeným tématům jako je smrt, sebeláska, láska. Při tvorbě textů vycházím ze sebe, chci, aby to bylo osobní. Nemá podle mě smysl psát o něčem, co jsem nezajel hodnotu. io událostech, které prožil někdo jiný, ale já jdu cestou vlastních pocitů a zážitků.“

Marek Žilinec stojí i za nápadem spojit Richardovu kapelu s hudbou Martina Geišberga . \"Maťo dělá pěknou hloubavou hudbu. Marek usoudil, že moje hudba je podobná a mohlo by to spolu fungovat. Původně jsme měli hrát jen pár koncertů, ale už máme za sebou asi desátý a zatím vždy s velkým úspěchem, \"těší se Richard a zve na jejich velký společný koncert 11. listopadu v STARS auditor .
Na začátku i na konci koncertu máme vždy bubnovačku, která je spontánní a vlastně si v ní děláme, co chceme. To je pro mě asi nejkrásnější část koncertu. Baví mě přenášet energii z nás na lidi a zpět.

Kromě spojení s Martinem Geišbergem se Richardovi v zatím poměrně krátké hudební kariéře podařilo nazpívat už dva duety. Jeden s hereckou kolegyní Nelou Pociskovou a druhý s kapelou Sole . \"Velmi mě baví spojovat se s jinými hudebníky. Je to super, každý donese něco nového, co bych já sám v životě nedal. Líbí se mi ten mix našich energií, který vzniká, \"říká Richard a prozrazuje, že už oslovil na duet další známou slovenskou zpěvačku.

Fotografie

\"První kontakt s focením přišel v roce 2016, kdy jsem měl období, že jsem nevěděl, co se životem. Rodiče mi půjčili peníze na fotoaparát a začal jsem fotit. Pár fotografií jsem uveřejnil na sociálních sítích iv takové amatérské sekci National Geographic, kde si lidé komentovali fotky. povzbudilo.“ Navzdory prvotnímu nadšení Richard fotit přestal a techniku ​​prodal. Letos na jaře však pocítil touhu opět se k tomu vrátit. "Už za své jsem si koupil novou techniku, a začal jsem fotit. No a dospělo to až do takového stádia, že jsem pro Alain Delon fotil podzimní kolekci oblečení . A dodnes mě to velmi těší. Doufám, že se mi z focení podaří někdy udělat práci, která mě bude paralelně s herectvím".

Na Richardových fotkách je příroda, zvířata, architektura i lidé. Je cítit inspiraci anglickým venkovem i severskou přírodou. "Nespecializuji se na nic konkrétního. Příroda mě baví nejvíc, ale snažím se fotit vše, co mi připadá něčím zajímavé, hezké, inspirující."
Oblíbené lokality nemá, moc fotí v lesích na Záhorí, a v létě objevoval místa na Slovensku díky koncertování. Jeho snem je však fotit v Norsku, Indii, Nepálu a v Tibetu.
Herectví i hudba pro mě mají charisma právě v tom živém vystupování. Zatímco fotku, když cvakneš, je neživá, zůstane statická, až do vymazání sociálních sítí nebo konce světa.

Ještě více než focení Richarda baví postprodukce. Umění hrát si s fotkou tak, aby vzbuzovala požadované pocity. "V postprodukci může fotka opéknout, získat jiné barvy či atmosféru. Díky ní dokážu doslova cítit benzín z té motorky, která je na fotce, nebo tabák či cokoli jiného. Baví mě měnit atmosféru fotky. Jedna fotka přitom může mít různé styly, aby vypadala vždy jinak."
Když jsme ho oslovili ke spolupráci, hned přicházel s nápady. \"Při pohledu na vaši novou kolekci mě okamžitě napadla Stupava. Já miluji, a vůbec se tím netajím, všechno britské a severské. V něčem mi je to podobné. Mám rád mlhavé pochmurné počasí, a hned jsem si to uměl spojit se zarostlým naštvaným chlapem s tajemnou v tajemně v očích. tím nápadem, mě to bavilo. Neboť jsem mohl realizovat i svou představu o fotkách, které jsem chtěl udělat někdy v budoucnosti.

Knihy

Je jasné, že umění jako takové je Richardovou prací i zálibou. Když netvoří, rád jízdu na kole, otužuje, tráví čas s rodinou a pejskem. A čte. \"Mám velmi rád knihy. Miluji číst klasiku. Ke knihám, které mnou v životě nejvíce zarezonovali patří Johann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera. Četl jsem ji tři nebo čtyřikrát a vždy jsem četl jakoby jinou knihu, neboť pokaždé jsem v ní našel něco nového. Ale dnes ji vnímám jako knihu o životě,“ popisuje svou nejoblíbenější knihu Richard Autner. K jeho oblíbencům patří i filozof Marcus Aurelius a trojici uzavírá nejoblíbenější autor Herman Hesse . "On je pro mě mág pera a král literatury. Dokonce mám vytetovaný jeho podpis."

Velkou zálibu má iv literatuře faktu o druhé světové válce a JRR Tolkienovi . \"Mám od něj všechny knihy, kupuji si různá vydání. Je pro mě vizionář. Až se mi těžko věří, že by tak obsáhlo a dokonale popsal vše, co je v jeho knihách ... Zdá se mi neuvěřitelné, že by to vymyslel. Co když popisoval jen něco, co nám běžným lidem není viditelné? Toto je?
Svou vášeň k literatuře Richard postupně přetavuje do vlastní knihy , která bude tak trochu pohádkou pro dospělé. "I když ten příběh je spíše tragický než pohádkový. Kniha je sama o sobě velmi pozitivní, ale mám pocit, že v těch negativních tématech mám možnost lidi více poučit. Chci do té knihy přetavit všechny filozofie, které mě formovaly."

Jediné, co Richarda Autnera mrzí je, že si ji sám nebude umět ilustrovat. "Vizuální stránku knihy už v hlavě mám, ale ilustrátora ještě ne. Velmi bych chtěl umět malovat. Vyjádřit to, co vidím ve své hlavě. Zkoušel jsem to, ale nevím to," říká Richard a doplňuje, že kniha je v procesu, ale může trvat ještě roky, než ji dokončí.

18/10/2023