S Michalem Molčanem jsme se chtěli v našem Žurnálu setkat už dlouhou dobu. Tento jen šestadvacetiletý kluk z Nitry totiž bourá všechny předsudky o tom, že printová média jsou mrtvá. Ve světě, kde internet poráží jedno velké vydavatelství za druhým Michal jde úspěšně as vervou proti proudu.
Pokud zabloudíte do některého z mnoha londýnských knihkupectví, nebo se ocitnete v kavárně v centru Tokia, na policích s největší pravděpodobností narazíte na magazín Standart, za kterým stojí právě on. Magazín o kávě, který vychází ve více než osmdesáti zemích na světě – v angličtině, ruštině či japonštině. A existuje jen v printové verzi.
O tom, jak se z Nitry buduje časopis věnovaný kávové kultuře distribuovaný do celého světa jsme si s Michalem promluvili v jeden středeční podvečer v bratislavském Fachu. Z plánovaného dvacetiminutového rozhovoru se nakonec vyklubala více než hodinová debata o kávě, práci a celkově o životě, která dokonale ilustruje, jak tento příjemný člověk dokázal dotáhnout slovenský sen do světa.
Samotný začátek magazínu však přišel stejně neočekávaně jako Michalovo první setkání s výběrovou kávou.
\"Vše se vyvinulo dost organicky ze vztahů a spolupráce s lidmi, se kterými jsem se postupně seznamoval. Moje první \"profesionální\" interakce s kávou přišla v době, kdy jsme v mém domácím městě, v Nitře, organizovali TEDx konference. Při tom jsem zjistil, že mě moc baví organizování eventov. Rovněž, ve stejném momentě se mi začal líbit svět kávy a všiml jsem si, že v tomto oboru se neděje mnoho akcí, kromě možná pár klasických byznysových výstav.”
\"V Bratislavě jsme tak začali pořádat festivaly kávy Coffeefest, které se organicky následně rozrostly do Prahy a Vídně. Začal jsem si však uvědomovat, že pokud organizuješ event, nemáš za sebou hmatatelný výsledek práce. Chtěl jsem přijít s něčím, s čím bych si do kávového světa uměl přispět. to s mou zálibou s printovými magazíny a zjistil, jsem, že printový magazín ve stylu New Yorkera, nebo Monocle v globálním kávovém světě, překvapivě, neexistuje.”
\"Další výhodou printu je zpracování obsahu. Limity printu a jeho uzavřeného formátu nám dávají možnost řídit čtenářský zážitek. Doprovázíme ho články, které si myslíme, že na sebe dobře navazují, mají kontextové propojení. Nejde tedy jen o jednotlivé články, ale o magazín jako celek. Toto je něco, co v digi.
Myslím, že mi jde přemýšlení v perspektivách, systémech a strukturách. Nastavení chodu byznysu, marketingu, partnerství. Co se týče designu, vždy jsem měl v hlavě směr, kterým bychom chtěli jít, ale dál se toho směru musel chytit někdo jiný a udělat to dobře.“
Standart se prodává po celém světě, a díky němu se Michal podíval do různých koutů planety. Kde ho ohromila kávová scéna nejvíc?
\"Každopádně, i na Slovensku se to ve vztahu k výběrové kávě stále zlepšuje. Líbí se mi, že zde začínají vznikat výborné kavárny i mimo hlavní město. Mnozí baristé se vracejí ze zahraničí zpět na Slovensko a otevírají si vlastní skvělé podniky iv menších městech jako Banská Bystrica či Li.
I přes stoupající trend však po celém světě stále kupujeme kávu od velkovýrobců, ne tu místní. Kde je problém, proč lidé mají k výběrové kávě stále předsudky?
\"Myslím, že kámen úrazu je, že se mnoho kávových profíků snaží lidem silně vtloukat do hlavy, že výběrová káva je ta lepší. Mně se líbí, když to má přirozenější postup. Káva musí v první řadě zaujmout chutí, pokud člověku nechutná, tak to, že je výběrová nic neznamená, a tam je výběrová nic neznamená, a tam je výběrová nic neznamená, a tam je výběrová nic neznamená, a tam to je, že je výběrová nic neznamená, a tam to, že je výběrová nic neznamená, a tam to je, že je výběrová nic neznamená, a tam to, že je výběrová nic neznamená, a tam to, že je výběrová nic neznamená, a tam to, že je výběrová nic neznamená, a tam to, že je výběrová nic neznamená, a tam to, že je výběrová nic neznamená, a tam to, že je výběrová káva je ta lepší. aby ji ochutnali.
Zároveň to, co podle mě, paradoxně, hraje proti výběrové kávě je slovíčko „výběrová“, nebo anglicky „speciality coffee“. Jeden můj kamarád z Kodaně mi řekl, že jemu se nelíbí výraz speciality coffee, přestože je víceméně kodifikováno, což může nést název speciality coffee. Často tento název však vytváří bariéru mezi baristou a zákazníkem. Může to způsobit poněkud odstrašující – speciality coffee je káva pro vás specialisty, co se zajímají o kávu.
Tak jako někdo, kdo se zajímá o koňak, pije speciální koňak, který je několikanásobně dražší než běžný koňak. U kávy je tomu však úplně jinak. Ať si ji koupíte ve Starbucksu, nebo v kavárně s výběrovou kávou, cena je víceméně stejná. Terminologie však nasvědčuje, že je to něco speciálního, drahého – což vůbec tak není.
Proto jsou lidé stále ochotni si koupit rok starou kávu zavřenou v konzervě, i když je to v podstatě stejný plod jako mrkev. A rok starou mrkev si nekoupíš, koupíš si čerstvou, ideálně lokálně vypěstovanou. Káva, která je pomletá a dva roky na polici, určitě nebude dobrá.”
"Magazínem chceme proto ukázat, že výběrová káva by se měla stát standardem. Že koupit si kávu od lokálního pražáře není něco nedostupné. Abychom mohli výběrovou, udržitelně vypěstovanou kávu s minimální uhlíkovou stopou považovat za to, co je dostupné všude. Na to poukazuje i název magazínu a jeho slovní hračka." názvu i poněkud vtipná analogie na československé dědictví – standardní “socialistickou” kávovou směs.”
"Standart je magazín, který se věnuje životnímu stylu kolem kávy. Věnuje se příběhům, reportážím, rozhovorům," začíná své vyprávění Michal."Když přišlo na téma magazínu o kávě, nechtěli jsme udělat magazín jen pro odbornou veřejnost, nebo pro uzavřenou komunitu kávových nadšenců. Chtěli jsme, právě naopak, přiblížit svět výběrové kávy široké veřejnosti a ukázat, že mít dobrou kávu není raketová věda. mléko, ne nedosažitelný luxus pro spotřebitele Toto přiblížení jsme chtěli udělat vizuálně zajímavou a obsahově naučnou kombinací různých témat. Před tím, než člověku v hlavě zabliká otázka, proč vůbec vydávat v dnešní době časopis, první přijde na mysl, proč vydávat časopis o kávě?
"Ke kávě jsem se dostal asi jako každý středoškolák, v kontextu potřeby kofeinu. V té době jsem to nebral, jako něco, co si mohu vychutnávat a taky jsem nikdy s kávou nepracoval vedle školy. Rád jsem se však v kavárnách zašíval, ideálně za školu (smích). Velmi se mi líbila. podkurážené alkoholem, není tam hluk, je tam inteligentní a příjemná nálada, která spojuje různé typy lidí.
Zároveň, když jsem přišel poprvé do kavárny s výběrovou kávou v Praze, tak jsem si rázem uvědomil, že tento sociální element může být obohacen io něco další, kávu samotnou. Když jsem poprvé ochutnal jejich kávu, nevěřil jsem, že je možné, že takhle může chutnat káva. Toto byl moment, kdy to začalo.”
\"Za největší osobní úspěch však považuji, že Standart přerostl mě samotného. Časem, jak jsme rostli, bylo jasné, že už to není jen o něčem, co dělám já a jiní lidé mi pomáhají. Naopak, musel jsem do týmu přibrat lidi, kteří jsou ve svých expertizách mnohem, mnohem lepší než já bych kdykoliv mohl být. „nejnepotřebnější“ člen týmu, který samozřejmě vše koriguje správným směrem, avšak už není jedinou tváří magazínu.“Magazín od prvopočátku staví čistě na fyzickém. V dnešní době by mnozí řekli, že fyzický časopis bez online verze nemá budoucnost. Standart však dělá přesně to, a jeho úspěchy dávají smeč všem kritikům tradičního papíru. „Když jsme v roce 2015 začali, viděli jsme, že všichni dělají digitál. Nejdůležitější je produkt. Ten musí být dostatečně zajímavý, abych si ho jako zákazník přečetl.
Většina digitálních magazínů však funguje na online reklamě, která je jejich hlavním zdrojem příjmu, což činí magazín závislý. My jsme si řekli, pokud bychom šli dělat digitál, těžko bychom přišli na udržitelný byznys model, přičemž naopak v printě to mělo jasný směr. Magazín má svoji cenovku, prodává se na „ulici“ s tím, že jsme zjistili, že nemusíme být odkázáni jen na knihkupectví, máme desítky kaváren, které prodávají Standart v rámci prodeje kávového příslušenství. Díky tomu jsme si vytvořili vlastní distribuční síť, kterou málo jiných magazínů umí napodobit. Druhá větev je předplatné. Máme sklad v Berlíně, odkud putuje magazín do světa. A třetí část jsou sponzorství a partnerství. Vždy máme exkluzivního partnera na dané číslo. Tím, že nejsme odkázáni na tyto peníze, umíme si vybírat partnery, kteří se do magazínu hodí a zároveň mají podobnou filozofii a kvalitativní standardy jako my.”
"Asi Tokyo. Co se týče kávové scény, tam sice výběrová káva nemá dlouhou historii, ale ta preciznost a oddanost řemeslu, kterou Japonci mají, jim pomohla vyšvihnout se vysoce relativně rychle. Obecně, jakékoli služby jsou tam neuvěřitelně profesionální, přátelské a mají unikátní šarm. špatnou kávou, na to, jak velké to město je. Vládne tam zajímavý paradox, Newyorčané nejsou ochotni utrácet za kávu. Ale samozřejmě to neznamená, že tam nejsou skvělé kavárny.
\"Nápadů mám plné šuplíky. Dělím to na bližší budoucnost a vzdálenější budoucnost. Rádi bychom v bližší budoucnosti rozšířili náš tým o nové lidi, protože je mnoho příležitostí zejména v Americe a Evropě, které umíme uchopit, ale neměli jsme dosud na to kapacity. Lufthansou, aby se naše magazíny objevovaly v jejich business lounge.
Ta vzdálenější budoucnost je již zmíněný Standart China, stejně přemýšlíme o Jihokorejském Standartu. A pak je několik nápadů v rámci širšího hospitality světa, kde je prostor pro zcela nový produkt.”
