Hory, příroda, slovenské bohatství, na které jsme právem hrdí. Tatry jsou rozlohou nejmenšími velehorami světa s mimořádnou koncentrací krás uprostřed hlubokých dolin a vystouplých skalních štítů. A ukrývají evropský, možná i světový unikát. Tím jsou naši nosiči, jediní šerpové svého druhu, kteří na svých bedrech přenesou desítky kilogramů nákladu několikrát týdně.
Obloha bez jediného obláčku, teplo i v horách, a vy po 4-hodinové túře přijedete na jednu z tatranských chat a jediné, po čem toužíte je napít se studeného piva a dát si něco dobrého na zub. Představte si, jakou „torturu“ jste k chatě zdolali vy. A teď si představte, jak se na chatu dostanou všechny věci, které chataři potřebují k poskytnutí občerstvení, vaření, topení či ubytování. Seznamte se s vysokohorskými nosiči, kteří jsou součástí Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví Slovenska a ucházejí se o zápis do seznamu UNESCO.
„Prostředí Tater není jednoduché. Rastislava Štefánika pod Ďumbierem) a jednu chatu ve Velké Fatře (Chata pod Borišovem). vrtulník využít podle potřeby 2 – 3krát do týdne na každou chatu. A zároveň, další důvod je ten, že vrtulník je stále drahý na létání se zbožím denní potřeby jako je pečivo, čerstvé potraviny, ložní prádlo atd. větru a pod. vrtulník létat nemůže, ale nosič náklad vynese,“ říká Štefan „Pišta“ Bačkor, jeden z tatranských nosičů.
I když Tatry jsou v porovnání s Alpami nízké, podmínky pro létání mají naši piloti oproti například těm italským složitější. V „malých“ horách je dynamika počasí mnohem vyšší než ve vysokých, fronty jsou nepředvídatelné, ve zkratce, chataři se nemohou na vrtulník spolehnout, neboť pokud počasí nedovolí, turisté si nejenže nevypijí pivo, ale možná se přes zimu ani nesehřejí.
Pokud je nosič v chatě zaměstnán, jeho práce vynáškou nekončí. Pomáhá v kuchyni či s „chlapskou“ prací kolem chaty, opravuje, natírá, je univerzální pomocník. Chatám však často nosí zboží i bývalí nosiči či chlapi, kteří to nedělají jako práci, spíše jako hobby. Nosiči na „volné noze“ na chatě nezůstávají spát, něco vynesou, případně snesou, a je-li třeba, kmenových nosičů zastoupí, celá „komunita“ v horách je velmi přátelská a navzájem si pomáhá.
Historie tatranských nosičů se začala psát před téměř 200 lety, ale dodnes v téměř nezměněné podobě nosí všechny náklady na zádech v tzv.. krosnách statní chlapi, které můžete klidně během túry potkat i vy. Technika se samozřejmě vyvíjí, ale naše horské prostředí má jistá specifika, kvůli kterým jsou vrtulníky využívány jen několikrát do roka, kdy se na chatu nosí těžké věci včetně dřeva na topení a pod.
Všechno je v hlavě
Kila na zádech, kilometry v nohou
Vysokohorské chaty mají dvě sezóny, v letní špičce zásobují nosiči „své“ chaty i 4 – 5krát týdně. Turistů přibývá a chce-li chata fungovat bez problémů nonstop, musí mít opravdu dobré nosiče. Přes zimu jde jeden až dva nosiči na chatu přibližně 2-3krát. „Náklad“, který nesou, není vůbec snadný.
\"Všichni jsme nějak začínali, moje první vynáška měla 45 kg, a vynést např. velký sud piva, byla zdánlivě nedosažitelná meta, ale je to taková konstanta, kterou by měl být schopen vynést každý dobrý nosič. Spolu s krešnami váží kolem 70 kg, k tomu se ale většinou ještě přikládají prádlo na chatu apod. Letní průměr je tedy takových 70 – 80 kg.
I když se nosiči většinou před vynáškou potkají na Hrebienku, kde jsou sklady pro chaty, na „svou“ chatu už jde každý sám. \"V zimě se snažíme chodit po dvojicích, kvůli lavinám, bezpečnosti, ale ne vždy se daří sladit se, spárovat, je málo nosičů. Ale vždy jsme se tak snažili dohodnout is chataři. Důležitá je bezpečnost, zboží lze nahradit, ale lidský život ne, \"říká Štefan.
Sherpa Muzeum
Sherpa muzeum sídlí spolu se Sherpa Caffe ve Švýcarském domě, jednom z nejstarších ve Starém Smokovci s úžasnou historií. Muzeum se stále mění, doplňuje, jeho podstatnou složku tvoří mapování historie nosičství spojené s vystavenými nástroji nosičů – naleznete tam různé krošny, staré boty, kočky... Jedna stěna je věnována nosičským závodům Sherpa Rallye, další je moderní, například s modelem údolí z kamene. Rozšiřování muzea nikdy neskončí, „síň slávy“ se bude jen rozšiřovat. V muzeu Štefan Bačkor pořádá také přednášky o nosičích, které navštěvují školy, lázeňští hosté, senioři, domácí i zahraniční turisté, profesionální horali i nadšenci hor.
Soutěž, pomoc i utkání
Nošení je láska na celý život
Času je málo, ale i mnoho bývalých nosičů se závazky, ať už rodinnými nebo jinými, kteří už nechodí na chaty pravidelně, se snaží "nosičsky nevychladnout" a rádi se zapojí i do speciálních vynášek, kdy je jejich pomoc neocenitelná. Často pomáhají s vynáškami filmovým štábem, naposledy při natáčení holandského filmu Magic Mountains či seriálu Záchranáři. 12 kamionů techniky, 150 lidí ve štábu a náročné technické i logistické zabezpečení jsou zpestřením běžné nosičské práce. Už čtvrtý rok, na jaře a na podzim například nosiči vynášejí na tatranská plesa rozebranou plovoucí plošinu s vrtnou soupravou. Tu si pak lidé z Geologického institutu SAV na plese složí, naměří si, co potřebují a nosiči jim opět pomohou rozebranou plošinu is odebranými vzorky snést dolů. \"Na takové vynášky se vždy těším. Je to na několik dní - týdnů nošení. Dá se tam dohromady výborná parta kamarádů, nosičů, kolegů. Je to taková specialita, neboť je to dolina, kde nejsou chaty, a tudíž se tam běžně vynášky nedělají. Taková \"exotická\" vynáška pro každého nosiče a v dobré partii jednu milou vynášku živého „nákladu“.
